Potěšil také návrat věčně zraněného kapitána Rosického, který si chválí šlapající zálohu. A naději dodává i záplava nových tváří Vydry, Dočkala, Lafaty či Krejčího. Všichni do národního týmu skvěle zapadli. Přesto mají fotbalisté a kouč pravdu v tom, že se vítězství nad Turky nesmí přeceňovat. Vždyť se středeční soupeř Čechů hledá. V minulém roce prohrál s kdekým – Maďarskem, Finskem, Rakouskem i Slováky.
Příměří mezi fanoušky a Bílkem zatím trvá, ale zůstává pořád stejně křehké. A je to dobře. Až březnové duely kvalifikace o mistrovství světa totiž ukážou, jestli si reprezentace vůbec zaslouží současnou atmosféru bez napětí.
