Nebýt gest ukrajinských medailistů, kteří nezapomněli na oběti, všechno by prošlo bez povšimnutí. Sport nemůže být apolitický ani v době, kdy je na Ukrajině kvůli napjaté situaci přerušena fotbalová liga.
Třeba proto, že se v tamním (i ruském) fotbalu točí příliš mnoho peněz. Majitelé klubů se jimi stali po rozpadu největšího státu na světě, SSSR, kdy ohromná ekonomická síla, především bohatství surovin, nějakým způsobem přešla ze státního do soukromého vlastnictví. Jednotlivci podporovaní politiky se přes noc stali miliardáři. Čert ví, kdo koho musí poslouchat.
A jiný pohled. Podobná hrozba války tady už byla, z historického hlediska nedávno. Srbská strana tehdy také volala, že její menšiny jsou v Chorvatsku utlačované. Jen jugoslávská fotbalová liga skončila později, až po prvních výstřelech. Snad proto, že tehdy tomu pořád nikdo nechtěl věřit...
