Že si v olympijském roce pobouchané hvězdy hůře lížou rány z play off, je známá věc. Vrchol náročné sezony je už minulostí, před mistrovstvím světa dostává často přednost regenerace nebo rodina. V krajních případech i uraženost za to, že hráče minula předchozí pozvánka s pěti kruhy.
A pak je tu ještě jeden rozšířený důvod – konec smlouvy v klubu. Má hráč odjet na turnaj s rizikem, že v případě komplikovaného zranění bude těžko shánět zaměstnavatele na příští rok? Těžko soudit, ale přístupy hokejistů se v tomto ohledu rapidně liší.
Reprezentační trenér Vladimír Růžička však jasně naznačil, že u mladých hráčů ho takový přístup zklamal. Přestože se na českého kouče valily omluvenky po celý duben, nedělejte si iluze, že jsou na tom ostatní výběry o mnoho lépe.
Zase a znovu se tak otevírá otázka frekvence pořádání světových šampionátů. Nestačilo by jen jednou za dva roky? Prestiži u hráčů i fanoušků by to prospělo, jenže těžko se pro tento návrh najde v hokejových kuloárech podpora.
Sama účast na mistrovství světa je pro reprezentace ztrátová, vydělat se dá jen na jeho pořádání. Tak proč si čekání na další domácí turnaj prodlužovat.
