Po úspěchu na juniorském grandslamu jste říkal, že chcete do dvou let proniknout do první stovky žebříčku ATP. Můžete to do začátku příštího roku ještě stihnout?
To už je asi nereálné, to bych musel vyhrát úplně všechno. Přiznávám, že to tehdy bylo trochu troufalé. Tenista ale musí mít vysoké ambice. Dostat se do stovky je totiž základní a důležitý cíl. Teprve pak si můžu dávat nějaké další. A je docela jedno, jestli to zvládnu do ledna, do léta nebo klidně do dvou let.
V červenci se vám podařilo zlomit období porážek a brzkých konců na turnajích Futures a teď se vám daří. Dá se už říci, že jste se mezi dospělými chytil?
Určitě je mi lépe než předtím. Vstup do mužské kategorie jsem měl utrápený. Myslím, že to byla hlavně otázka času a hlavy, abych si začal víc věřit i na ty chlapy. Teď už se potvrzuje, že na ně mám a že můžu a umím porážet žebříčkově lepší hráče.
Co pro vás při přechodu na turnaje dospělých nejnižší kategorie bylo nejtěžší překonat?
Nejhorší bylo, že jsem začal vypadávat v prvních kolech. To jsem předtím nezažil. Psychicky mě to hodně sráželo dolů. Nevyhrával jsem a ztrácel sebevědomí. Přiznávám, že jsem byl i trochu bezradný. Tím si ale asi projde každý nováček na dospělém okruhu. Bylo třeba si pořád věřit, že to zlomím. A naštěstí se to stalo.
Ale tenisově jste cítil, že na své soupeře máte?
Vždycky jsem věděl, že na ně do jisté míry mám, že je herně můžu porazit. Jen mi trvalo, než jsem přišel na správnou taktiku. Cestu, jak dosáhnout vítězství.
