23. května 2016 6:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Ten, co sundal nástupce boxerského krále. ‚Kličko? Spíše se utkám s jeho dětmi‘

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Mihai Nistor na turnaji v Ústí. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mihai Nistor na turnaji v Ústí. | foto: ČTK
PRAHA Jedna ze dvou největších boxerských hvězd v sobotu skončeného 47. ročníku prestižní Grand Prix Ústí nad Labem? Pětadvacetiletý Rumun Mihai Nistor, úřadující šampion supertěžké váhy APB (profesionální soutěž Mezinárodní amatérské boxerské federace AIBA).

Ještě než ve finále váhy nad 91 kg zdolal Itala Guida Vianelliho, kterému držela palce i druhá velká postava turnaje – jeho krajan Clemente Russo, souhlasil tenhle rumunský ranař s exkluzivním rozhovorem pro Lidové noviny a Profiboxing.cz.

Zatímco rozjaření Italové slavili u ringu a Russo si chvíli popovídal také s prezidentem České boxerské asociace Svatoplukem Žáčkem, aby poté za velké pompy zamířili na hotel, Nistor trpělivě seděl u šaten, aby splnil slib. Společnost mu dělal jeho osobní kouč a šéftrenér rumunské reprezentace Valentin Vrânceanu.

„V Česku jsem poprvé, kromě Ústí jsme jiné město neviděli. Do Prahy bych se dostal jen kdybyste tu měli nějakou kyvadlovou dopravu,“ poprvé se během zhruba půlhodinového povídání rozesmál muž, který jako jediný dokázal ukončit před limitem současného šampiona IBF v těžké váze mezi profesionály Anthonyho Joshuu.

Na úvod trochu do minulosti. Kdy jste vlastně začal boxovat?

Přesně v pondělí 13. února 2006.

A co vás k boxu přivedlo?

Nevím, asi proto, že miluji boj. Je to můj život. Když jsem byl dítě, rád jsem se pral klidně i se třemi kluky najednou. Poslal jsem prvního k zemi, otočil se na ty zbylé a jen jim řekl: „Další prosím.“ (směje se)

To jste byl už coby kluk takhle urostlý?

Ano, byl. V osmé třídě, ve třinácti letech jsem měl 96 kilo. Už při porodu jsem měl 4,3 kilo.

Máte sourozence?

Ano, mladšího bratra, který se mi hodně fyzicky podobá. Dělá ragby.

A co váš otec? Také sportoval?

Ne, ne. Já jsem v naší rodině první, kdo se začal věnovat aktivně sportu.

Mimochodem, představte si, že byste i vy nebyl boxerem. Co byste dělal za práci?

(Chvíli se zamyslí) Víte, že ani nevím. Opravdu ne... Já se prostě jako boxer narodil. (smích)

Láká vás jednou v budoucnu role trenéra?

Ano, dovedu si to představit.

Jak byste zhodnotil své výkony na ústecké Grand Prix? Oba byly hodně těžké a především o vašem semifinále s Rakušanem Alexandrem Mraovičem se mezi fanoušky hojně diskutuje...

V prvním souboji jsem narazil na toho mladého kluka z Rakouska. Byl to silný soupeř. Ale přesně o to nám šlo. Do Ústí jsem přijel v rámci přípravy na olympijské hry v Riu a mým cílem bylo, abych si zaboxoval na plný počet vypsaných kol. Nepřijel jsem kvůli jednomu, či dvěma kolům.

Můj první soupeř byl opravdu hodně silný, dokázal odolávat mým úderům a ještě mi je tvrdě vracel. Nakonec jsme ale slavil vítězství. Co se týče finálového protivníka, tak toho znám už ze společného tréninku v Itálii, když jsem boxoval WSB (poloprofesionální soutěž AIBA) za Italian Thunder. Je to silný kluk, který je ještě hodně mladý. Myslím, že na olympiádě v roce 2020 udělá zajímavý výsledek.

Nistor (vpravo) proti Vianellemu.

Nistor (vpravo) proti Vianellemu.

Je hodně vysoký...

Ano, je velmi vysoký a také fyzicky silný. Zápas s ním mi přišel určitě vhod.

Trénink na Chorvata Filipa Hrgoviče, který je považován spolu s vámi za největšího favorita olympiády v Riu?

(Smích) Ne, já jsem trénoval na Tonyho Yoku. Ne, vážně, v přípravě trénuji s kýmkoliv, o tom přece box je.

Ještě bych se vrátil k Mraovičovi. Překvapil vás svým výkonem v semifinále? Jde o mladého, devatenáctiletého kluka, který ještě loni boxoval těžkou váhu do 91 kg....

Ano, překvapil. Je to mladý kluk, který už je ale hodně silný. Myslím, že je to velký boxerský talent.

Jak těžké je pro vás hájit svoji současnou pozici světového šampiona APB? Zvláště, když po ostře sledovaném souboji s Erikem Pfeiferem přijedete na v porovnání s tímto duelem menší turnaj „někam do Česka“, kde můžete jen ztratit?

Do Ústí jsme přijeli hlavně proto, abych si v přípravě zase zvykl na tříkolové zápasy. Chtěli jsme přejít opět od dvanáctikolových duelů k těm tříkolovým. Jak jsem řekl, je to příprava na olympijské hry, jdeme v ní krok za krokem. V profi jsme šli postupně nahoru, nyní opět jdeme dolů.

Je to zajímavé, protože nyní se chystám na tříkolové duely kvůli olympiádě a hned po ní někdy v září bych měl obhajovat svůj titul v APB právě s Francouzem Tonym Yokou, takže budu muset zase přepnout zpět na dvanáctikolové duely.

V září? Takže mezi profesionály mimo AIBA se zatím nechystáte?

Ano, chvíli po olympiádě. Ale ještě to není podepsané a domluvené (také Yoku čekají olympijské hry. Minulý víkend si vybojoval právo vyzvat Nistora vítězstvím v APB nad Chorvatem Marinem Mindoljevičem, pozn. autora). Zatím chci zůstat v APB. Jdeme systémově a postupně. Olympiáda, poté obhajoba titulu a pak se uvidí, co dál. Kontrakt s APB mám do roku 2018 a chci ho dodržet.

Láká vás tedy vůbec přestup do profi a zápasy třeba s Kličkem?

Určitě se to stane, ale nevím kdy. Možná tam odejdu až ve chvíli, kdy už Kličko boxovat nebude a já si to místo s ním, rozdám s jeho dítětem (Vladimir Kličko má ale zatím dceru, Vitalijovi děti neboxují, pozn. Autora). Kličko už bude na mě moc starý. (se smíchem se zvedne a napodobuje pohyby starce s chodítkem)

A co třeba odveta s Anthonym Joshuou?

Žádný problém.

Víte, že jste jediným boxerem, který ho dokázal ukončit před limitem? Ptají se na vás na to lidé hodně?

Ptají, ale je to snad pět, nebo šest let zpět, co jsme spolu boxovali...

...Ano, pět. Utkali jste se ve čtvrtfinále mistrovství Evropy v Ankaře.

Přiznávám, že si ten zápas moc nepamatuji.

Přesto, říkal jste si v té době, že je to obyčejný boxer? Další, kterého jste musel porazit, nebo jste v něm už tehdy viděl budoucí hvězdu?

Nemyslím si, že by tehdy už nějak vybočoval. Ale postupnou a tvrdou prací se dostal až tam, kde je nyní.

Do rozhovoru vstoupí trenér Valentin Vrânceanu: „Na tom šampionátu byl i náš přítel – doktor. Když ten poprvé viděl Joshuu, tak mi řekl: ‚O, Valentine, doufám, že s ním nebude muset Mihai boxovat. Ten chlap je obrovský!‘“

To je pravda. Když jsem ho poslal k zemi, tak mi trenér řekl: Povídej se, právě jsi ukončil před limitem budoucí olympijského šampiona. A jeho předpověď se splnila.

Valentin Vrânceanu: „Ano, řekl jsem, že dneska vyhrál, ale na olympiádě bude slavit on.“

V roce 2013 jste porazil ve WSB ještě ve váze do 91 kg druhou hvězdu ústecké Grand Prix Clementeho Russoa.

Ano, tehdy jsem nastupoval za Astanu Arlans. Pamatuji si, že v tom zápase ani tak neboxoval, jako spíše odpočíval. Vždyť víte, jaký je jeho styl...

...Je to tak, de facto žádný styl nemá. Je to takový „Russo styl“.

Přesně, ale jinak je to hodně pohodový kluk. Známe se dlouho a jsme velkými kamarády. Po zápase s ním za mnou přišli lidé z italského týmu a ptali se mě, zda bych za ně nechtěl v dalším roce boxovat. Řekl jsem, proč ne, a v další sezoně jsem nastupoval za Italia Thunders. Russo je opravdu moc milý chlap, jako člověk je v pohodě, o jeho boxerském stylu ale mluvit moc nechci.

Clemente Russo.

Clemente Russo.

Vnímáte vlastně WSB i APB jako správný krok od Mezinárodní boxerské federace?

Ano, WSB je dle mého skvělou přestupní stanicí směrem k profesionálům. Když poté přejdete k profíkům, tak většinou začínáte na čtyři kola (ve WSB se boxují pětikolové duely, pozn. autora).

Současný amatérský box se už tomu profesionálnímu hodně podobá. Já sám rozhodně netrénuji jako amatér, necítím se tak. Jsem čistý profesionál. Ve sparinzích jezdím na šest kol, ne na tři. Amatérský box je vlastně profesionální jen s tím rozdílem, že u amatérů to není vnímáno jako vaše práce.

Je to i penězích. V Česku je v tomto ohledu dost problém, boxeři nedostávají tolik peněz jako jiné sporty. Jak je to v Rumunsku?

Nebojte, jsme na tom úplně stejně. (smích)

Takže se změnami od AIBA souhlasíte?

Myslím, že to byly kroky správným směrem, protože AIBA do těchto lig dává peníze. V Rumunsku jsme jinak závislí na tom, co dostaneme od našeho olympijského svazu.

Změnil titul šampiona APB nějak váš honorář od federace?

Trochu ano, ale nic výrazného. Do ringu chodím s cílem vyhrát, na tom se nic nemění.

Valentin Vrânceanu: „Mihai se v přípravě soustředí vždy jen na vítězství. Je to rozený šampion!“

Do Ústí jste přijeli jen s trenérem. Znamená to, že trénujete sám, nebo ve skupině s dalšími boxery?

Momentálně mám individuální tréninky, protože ostatní kluci z naší reprezentace se chystají na poslední kvalifikaci do ázerbájdžánského Baku, takže mají trochu jiný program než já.

Jak vypadá váš trénink, pokud zrovna nemáte žádný turnaj, nebo zápas?

Týden před příjezdem do Ústí, jsem trénoval třikrát denně dohromady pět hodin, poté jen dvakrát denně.

Mluvíme čistě o boxerském tréninku?

Ne, první dávka je zaměřená na fyzickou kondici. Začínáme v sedm ráno a hlavně jsme běhali. Končíme v půl desáté. Poté následuje časně odpolední trénink zaměřený na techniku, večer pak další dvě hodiny věnované hlavně technice.

V tom posledním týdnu před Grand Prix jsem měl v pondělí až středu dvě tréninkové dávky, ve čtvrtek a pátek tři, v sobotu dvě a v neděli volno.

Trenér vytáhne mobil s tréninkovými videi, kde Nistor bije na zahradě do půdy sedmnáctikilovým kladivem, nebo v tělocvičně dřepuje se čtyřicetikilovým pytlem. S ním dělá pyramidy, tedy začne jedním dřepem, pokračuje dvěma, třemi až do devíti a poté jde zase zpět až k jednomu. Pytel má při jednou z tréninků na zádech, při dalším jej pak po sériích přehazuje z ramene na rameno.

Trénujete jen v tělocvičně, nebo chodíte také do posilovny?

Ne, jen v gymu. Tyhle svaly jsou jen z boxerského tréninku. (usmívá se a zatíná biceps)

Vaše tréninkové dávky jsou obrovské. Jak odpočíváte?

Hodně často jsem v bazénu, plaveme, rád spím, nebo chodím na masáže.

Jak často?

Dvakrát týdně.

Když se bavíme o tréninku, tématem poslední týdnů je doping. Jak ten atletický, tak nyní kvůli Lucasi Brownemu a Alexandru Povětkinovi také v boxu. Co by si myslíte o těchto případech? U Browneho našli clenbuterol, Povětkin neprošel testem na meldonium...

Ano, vím o tom. Popravdě moc nevím, co na to říct. Každý boxer chce v ringu vyhrát. Náš mozek je naprogramovaný na vítězství. Každý trénuje jen kvůli tomu. Ale někdy prostě mozek udělá špatné rozhodnutí a boxer se rozhodne vzít něco, aby boxoval ještě lépe, byl ještě silnější. Občas se stává, že někteří boxeři neunesou porážku, nebo neúspěch na tréninku a tak si následně přibalí s sebou nějakou látku, o které si myslí, že jim pomůže.

Zleva: Andrej Rjabinskij, Alexander Povětkin a Ivan Kirpa.

Zleva: Andrej Rjabinskij, Alexander Povětkin a Ivan Kirpa.

Takový Povětkin je podle mě dost silný i bez meldonia. Viděl jsem jeho zápasy na internetu. Je to olympijský vítěz, je opravdu hodně silný, nechápu, proč se takto rozhodl. Podle mne je to ale více chyba lidí kolem něj, kteří mu poradili, aby si tu látku vzal. Přímo Povětkina bych nevinil. A pokud se nepletu, ta látka je zakázaná až od 1. ledna letošního roku.

Co více sedím vám osobně více, turnaje jako je olympiáda a více tříkolových duelů v určitém časovém horizontu, nebo dvanáctikolové duely?

Raději mám dlouhé zápasy. A to přesto, že jsem začínal s tříkolovými.

Dá se říct, že coby knockoutér máte více času na to, abyste soupeře poslal k zemi?

Přesně. (usmívá se)

Zápasy zde v Ústí jste boxoval v obrovském tempu od začátku do konce. To jste toto tempo schopen udržet i ve dvanáctikolovém souboji?

Ano. Prostě je to můj styl. Bojovat, bojovat a bojovat. Nic jiného neznám, nic jiného mě nezajímá.

Ještě bych se vrátil na závěr k dopingu...

Opravdu je to poslední dotaz? (smích)

Máte už hlad?

Se smíchem pokývá hlavou.

Kolikrát jste byl vy osobně letos testován?

Třikrát. Na dvou turnajích a pak jedna mimo-soutěžní kontrola. Loni na podzim jsem byl testovaný po každém duelu. Celkem pak také čtyři kontroly.

A testovali vás i po mistrovském zápase APB s Erikem Pfeiferem?

Ano, tam jsem byl testovaný po každém zápase. Proč?

Jen pro obrázek, jak to chodí ve špičce amatérského boxu pod hlavičkou WADA (Mezinárodní boxerská federace). A protože jak jsme se bavili, když vás lidé vidí v ringu, možná někdo zapochybuje, že dokážete boxovat v takovém tempu...

Chcete tím říct, že si myslí, že něco beru? (smích)

Nevím, ale doping je prostě bohužel velké téma.

To máte pravdu.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí nejen na olympijských hrách.

Také děkuji, bylo mi ctí si popovídat i boxovat na tomto turnaji.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Cuketovo čokoládový chlebíček
Cuketovo čokoládový chlebíček

Potěšte rodinu rychlou dobrotou.

Najdete na Lidovky.cz