Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Černý den nejen pro český hokej. Před pěti lety zahynul téměř celý tým Lokomotivu Jaroslavl

Sport

  6:00
PRAHA - Do šestnácté hodiny zbývalo jen pár desítek vteřin. V kokpitu Jaku-42 panovala dobrá nálada. Když se však letoun rozjel po ranveji, bylo hned jasné, že něco není v pořádku. „Co to vyvádíš?!“ křičí druhý pilot na kapitána. Vzduchem prolétne nadávka a výkřik „Andreji!“. Pak následuje střet s letištní anténou, pád z pěti metrů a stroj vezoucí hokejový tým Lokomotiv Jaroslavl se mění v ohnivou kouli.

Trosky Jaku-42 foto: Reuters

POHNUTÉ OSUDY: Sebevražda Pavla Kábrta. Dodnes záhadná smrt hokejového pohodáře

Sedmé září 2011, ten den před pěti lety, se zapsal do dějin jako nejčernější kapitola světového hokeje. Devět zemí oplakávalo ztrátu svých občanů, Česko přišlo o tři skvělé hokejisty Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka. Z 45 lidí na palubě letounu společnosti Yak Service přežil jen letový inženýr Alexandr Sizov. A pět dní sváděl marnou bitvu s popáleninami na 90 procentech těla rodák z Jaroslavle – hokejový útočník Alexandr Galimov.

„Takovéhle katastrofy se všichni obávali. Je to největší tragédie a nejtemnější den v historii našeho sportu,“ pronesl René Fasel, šéf Mezinárodní hokejové federace. „Na ty kluky nikdy nezapomeneme, přijeli se sem pobavit hokejem a skončili takhle tragicky,“ řekl Maxim Zjuzjakin. I on měl cestovat s týmem Lokomotivu na první zápas do Minsku.

Den před letem mu však trenéři řekli, ať raději odehraje jeden zápas za juniorku a k Lokomotivu se připojí až poté... Proč musel zemřít téměř celý tým Kontinentální hokejové ligy? Vyšetřování se od začátku zaměřilo na start letounu. Mezinárodní letecký výbor (MAK), který v Rusku vyšetřuje nehody, si přizval i odborníky ze zemí, kterých se katastrofa dotkla. Protože letoun čerpal před vzletem palivo, zaměřilo se zkoumání právě na něj. Jenže kerosin byl v pořádku. A při první kontrole neviděli experti ani nic neobvyklého v záznamu černých skřínek.

Oficiální simulace havárie u Jaroslavle

Posádka si ani nebyla vědoma, že by šlo o nějakou mimořádnou situaci. „Piloti zjevně nebyli nervózní – žertují, smějí se. Není zřejmé, že by někam spěchali nebo že by je někdo honil. Šlo o normální let,“ komentoval vyšetřování list Komsomolskaja pravda.

Jenže už záznamy z kokpitu ukazují, že se piloti dopustili chyby hned při přípravě letadla. Neznali přesnou váhu stroje, a tak nastavení vyvážení pouze odhadovali. Nikdo na letišti se totiž neobtěžoval vážením objemných zavazadel hokejistů. Experti však nevěřili, že by tohle bylo hlavní příčinou nehody.

Tajemná brzdná síla

Podrobnější zkoumaní černých skříněk, které potápěči den po tragédii vylovili z řeky Volhy, odhalilo, že letoun na ranveji něco brzdilo. Jenže co to mohlo být? Brzy byla vyloučena možnost zatažené parkovací brzdy. Ještě větší otazníky vneslo zjištění, že se brždění rapidně zvětšovalo ve chvíli, kdy se posádka snažila na konci ranveje odtrhnout od země. To nedávalo žádný smysl. „Cestující se začali bát téměř okamžitě, když jsme se nemohli odlepit. Hned potom jsem pochopil, že letadlo vyjede z dráhy. Když jsme odstartovali, bylo jasné, že letadlo kolísá a my brzy spadneme,“ popsal Sizov.

Vyšetřování se tedy stočilo na samotné piloty a jejich návyky. Kapitánem osudného letu byl Andrej Solomoncev, na druhém sedadle byl Igor Ževelov. Oba létali i na starším typu Jak-40, který byl Jaku-42 podobný. Vyšetřovatelé objevili, že společnost Yak Service udělala během jejich přeškolování řadu chyb, ignorovala mnoho nařízení a pravidelně porušovala předpisy.

Proto ještě v průběhu vyšetřovaní přišel Yak Service o licenci. Právě zvyky z Jaku-40 stály za celou tragédií. Oba letouny měly totiž jinak konstruován brzdový pedál. U staršího typu pokládali piloti na pedál celou nohu, ve spodní částí totiž byla opěrka, o kterou se mohli zapírat. U Jaku-42 však žádná taková nebyla, a pata musela tedy spočívat přímo na podlaze. Druhý pilot Ževelov však měl podle všeho na pedálu nohu a letadlo tak při startu nevědomky přibrždoval. Když se pak spolu s kapitánem snažil na konci dráhy všemi silami vzlétnout, zapřel se ještě víc a vyvinul ohromnou brzdnou sílu.

Tryzna v Minsku po letecké havárii hokejistů Jaroslavle.

Stroj se nakonec přece jen 450 metrů za koncem ranveje vznesl, ale letěl na hranici pádové rychlosti a nevystoupal výš než do pěti metrů. Škobrtnutí o anténu letištního systému pak katastrofu dokonalo.

Sizova zachránilo, že se v ten okamžik nacházel v zadní části letounu a nebyl připoutaný. Mnozí hokejisté ve svých sedadlech uhořeli či se utopili. „Všechno se po nárazu rozletělo. Něco mě tvrdě udeřilo, celou pravou stranu těla jsem měl rozbitou. Probral jsem se ve vodě, nic jsem kolem sebe nepoznával. Zachránil jsem se zázrakem.“

Kromě osudného brždění zjistili vyšetřovatelé i další šokující fakt. Při pitvě druhého pilota byly v jeho těle objeveny zbytky fenobarbitalu – látky s tlumivými účinky na nervovou soustavu. Ževelov se od roku 2000 léčil na neurologii s poruchou zhoršujícího se přenosu nervových signálů periferního nervstva – neuropatií, projevující se postupující ztrátou citlivosti a zhoršenou koordinací pohybů dolních končetin. V takovém případě si nemusel být vědom skutečné polohy nohou a tlaku na brzdové pedály. Není třeba dodávat, že pilot s takovou nemocí nesmí nikdy létat.

Piloti nebyli žádní zajíci

Staroměstské náměstí se stalo centrem vzpomínek na tragicky zesnulé hokejisty Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka

Podle Josefa Procházky z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod přispěla k pádu řada okolností. „Posádka byla jen vrchol ledovce. Začíná to od výcviku přes přeškolení po přístup společnosti k lidskému materiálu. Kapitán měl nalétáno skoro sedm tisíc hodin, druhý pilot měl třináct tisíc, kapitán měl na typu patnáct set hodin, druhý pilot asi šest set devadesát. Takže žádní zajíci to nebyli,“ řekl serveru iDNES.cz český expert, který se krátce podílel na vyšetřování tragédie. „Lidský faktor je ale nejen při leteckých nehodách nejslabší článek. Technika je na takové úrovni, že tím nejporuchovějším je člověk,“ dodal Procházka.

Příbuzní pilotů však vyšetřování MAK označují za nedostatečné a jeho výsledky zpochybňují. Společnost Yak Service sice zanikla, ale z trhu tak úplně nezmizela. Majitelé jen firmu přejmenovali na Etalon a z Moskvy ji přestěhovali do Voroněže...

Český hokej při této tragédii přišel o tři mistry světa. Skvělé hráče a velké osobnosti. Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček byli na palubě letadla Jaroslavle, týmu KHL, které krátce po startu havarovalo. Tady jsou jejich příběhy, které ukončila velká tragédie.

JAN MAREK: elitní kanonýr, který si příliš nevěřil

Jan Marek

Měl obrovský talent, ale potíže se sebevědomím. Jan Marek se stal králem střelců v české extralize i jejím nejproduktivnějším hráčem. A podobně se mu dařilo také v Rusku. Přesto o sobě stále pochyboval. Jsem dost dobrý? Odpověď byla samozřejmě ve všech případech ano, ale Marka o ní muselo přesvědčit okolí. Třeba v roce 2010 nejdříve na světový šampionát jet nechtěl. Nakonec se stal českým hrdinou při nájezdech ve čtvrtfinále proti Finsku i v semifinálové bitvě se Švédskem. A když pak hokejisté zdolali ve finále Rusko, stal se mistrem světa.

Hokejový um začal sbírat ve svém rodišti v Jindřichově Hradci. Brzy ale začal přerůstat mantinely prvoligového klubu a v roce 1998 si osmnáctiletého Marka vytáhl do extraligového Třince trenér Alois Hadamczik. V dresu Ocelářů se Marek ve své páté sezoně stal nejlepším střelcem extraligy. Pak do jeho osudu opět promluvil Hadamczik. Ten krátce předtím převzal Spartu a v létě 2003 se Marek stěhoval do Prahy. Přitom začátek angažmá nebyl snadný.

Po pár měsících zatoužil po domovu, nakonec ale vytrval a brzy si také našel ideálního spoluhráče: Petra Tona. Dvojice si rozuměla jak na ledě, tak mimo něj. Na jaře 2006 se oba výrazně podíleli na titulu Sparty. „Byl to citlivý a poctivý kluk. Potřeboval jen občas dodat sebevědomí. Nebylo ale potřeba žádných dlouhých pohovorů, stačily impulzy,“ zavzpomínal trenér František Výborný. Po nejproduktivnějším hráči ligy poté zatoužil ruský Magnitogorsk. Marek se v Rusku neztratil. Ba naopak – v produktivitě dokázal zastínit i Jaromíra Jágra. S Magnitogorskem vyhrál titul a podepsal lukrativní kontrakt. Vykoupil ho ale velkým strachem: „Létat se totiž hodně bojím. Když jsme jednou přistávali v Magnitogorsku a foukl nám boční vítr, tak jsem měl pěkně zpocené ruce,“ přiznal kdysi LN.

Když se mu dva měsíce před leteckou havárií narodil syn Honzík, začal se ptát svých blízkých, zda by se přece jen neměl na Rusko vykašlat a vrátit se do Sparty. Tak moc toužil být se svojí rodinou...

KAREL RACHŮNEK: šťastné dny dobrosrdečného pořízka

Karel Rachůnek.

Začínat příběh hokejového obránce Karla Rachůnka jinde než v semifinále mistrovství světa v Německu 2011 snad ani nejde. Do konce zápasu zbývalo necelých sedm vteřin, když obránce Lokomotivu Jaroslavl přesnou střelou vyrovnal duel se Švédskem – 2:2! „Rachna-kachna, to to letělo!“ křičel komentátor České televize Robert Záruba.

Dlouho to ale vypadalo, že na šampionát neodjede. Nechtěl opustit těhotnou manželku. Nakonec svolil. Termín porodu měla jeho paní stanovený až po mistrovství světa. Před čtvrtfinálovým utkáním s Finy ale Karel Rachůnek dostal časně ráno zprávu od manželky, že jede do porodnice. Spoluhráčům nic neřekl. Ani o přestávce utkání, když mu k dvouletému Matějovi přibyla dcerka Kačenka. „V tu chvíli jsem věděl, že ten zápas nemůžeme prohrát. Možná nakonec budu mít dvě zlatíčka naráz,“ zaprorokoval šťastný otec. A Češi šampionát vyhráli.

Buldočí povahu a poctivost v tréninku mají Rachůnkovi v genech. Do extraligy se dostala celá trojice bratrů. Po Karlovi i mladší útočníci Ivan a Tomáš, který to už zkoušel v KHL v barvách pražského Lva. S o deset let starším Ivanem teď nastupují za Spartu. Ale nejstarší ze sourozeneckého klanu to dotáhl nejdál.

Po dvou sezonách ve Zlíně si zahrál za tři týmy NHL. Po sedmi letech zamířil do Ruska. Dvě sezony strávil v Dynamu Moskva a po triumfu na MS jej přivábila Jaroslavl, ve které působil už předtím. Toužil také po obhajobě titulu mistrů světa na Slovensku. To se sice nepovedlo, ale Rachůnek byl opět hodně vidět. Dalším hitem se stalo jeho potrestání „zlého ruského muže“ Jevgenije Arťuchina, se kterým vyrazil plexisklo. Ale táhlo ho to domů. Chtěl si zahrát v týmu s bratry ve Spartě. Byť šance na setkání v holešovickém týmu dlouho žila, Karel Rachůnek ji nakonec o sezonu odložil. Vrátil se do Jaroslavle, kde chtěl ještě jednou ukázat své kvality. Osud byl ale proti.

JOSEF VAŠÍČEK: splněný sen malého kluka

Josef Vašíček .

U havlíčkobrodského zimního stadionu Kotlina stojí plastika bruslí Josefa Vašíčka. Nechali ji zhotovit zastupitelé města po jeho triumfu v NHL. Právě v Havlíčkově Brodu s hokejem začínal a sem se vracel, a to i v dobách, kdy už měl na svém kontě titul mistrů světa a zisk Stanleyova poháru. I přes své velké hokejové úspěchy byl totiž Josef Vašíček skromný, srdečný a rozvážný člověk.

V dorosteneckém věku talentovaného Vašíčka zlákala Slavia. V sešívaném dresu se prosadil, draftovala ho Carolina, ale nejdřív zamířil do kanadské juniorské ligy. „Nevěřil, že by se prosadil až do NHL. Pepa byl dobrý, dával góly, ale nebyl tak talentovaný a šikovný jako ostatní. Na ledě nevyčníval, proto podle mě odešel,“ vzpomínal Petr Novák, trenér mládeže na Slavii.

Vašíček se později v NHL uchytil a již ve druhé sezoně útočil na Stanley Cup. S Carolinou ale prohrál finále play off 2002 s Detroitem. Toužil ale po něčem jiném. „Už jako malý jsem snil o mistrovství světa a chtěl zažít atmosféru turnaje.“ Roku 2003 měl štěstí a sen se mu splnil. Byl členem reprezentačního výběru na světovém šampionátu ve Finsku, český tým ale prohrál utkání o bronz.

Titulu mistra světa se dočkal o dva roky později ve Vídni. „Byla to nádhera, vidět tu radost fanoušků. Kdo ví, jestli někdy něco podobného ještě zažiju,“ okomentoval vítězství Vašíček. V další sezoně přispěl k zisku Stanley Cupu v dresu Caroliny. V roce 2008 ukončil angažmá v zámoří, rozhodl se pro vznikající KHL a nastoupil do osudné Jaroslavle.

Vašíček byl v Rusku spokojený. Během působení v Jaroslavli se z něj stal lídr mužstva. Ve vyřazovacích bojích v roce 2011 dokonce vyhrál kanadské bodování. „Byl to komplexní hokejista. Z bránícího centra se stal střelec důležitých gólů,“ uznal Novák. Ve Vancouveru nadýchal i olympijskou atmosféru. „Podobná událost může člověka potkat jen jednou za život,“ říkal hokejista šťastně. Pořídil si i novou kameru, aby mu nic neuteklo a měl na turnaj památku. Ve svém týmu by ho býval chtěl snad každý trenér – byl nesmírně pracovitý a poctivý, dobrák od kosti. Chtěl rodinu, byl zasnoubený s přítelkyní Míšou. Plánovanou svatbu však už nestihl.

Autoři:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...