Mboyo trénoval v bruselské věznici Ittre, což mu umožnil projekt "Vězeňský fotbal", který odstartovala v roce 1995 nynější belgická královna Paola. A tam ho také poprvé uviděl Pierre Bodenghien. "Okamžitě jsem věděl, že je to komplexní hráč. Byl silný a také velmi technický. Uměl stejně dobře vystřelit levou i pravou nohou," vzpomíná hledač talentů z prvoligového belgického klubu Charleroi. Mboyo působil v mládežnických týmech Anderlechtu nebo v Bruggách.
Jeho schopnosti dobře zná i kapitán belgické reprezentace a anglického Manchesteru City Vincent Kompany. "Když jsem byl mladý, potkávali jsme se na zápasech v bruselských parcích. Ilombe byl opravdu výjimečný, vzácná perla mezi fotbalisty," vypráví známý stoper. Bodenghien se proto na útočníka zeptal a protože byl hráč ve vězení bezproblémový, mohl začít s Charleroi trénovat.
Každý si zaslouží druhou šanci
Ilombe Mboyo (26 let)Narozen: duben 1987 v Kinshase v Kongu |
Jednou nebo dvakrát týdně se ale stále musel do věznice vracet. "Ukázal se jako skvělý nahrávač a dobře to uměl s balonem. Byl také velmi svalnatý, ve vězení dost posiloval. Proto jsme ho pozvali i na několik přátelských utkání. Hodně jsme s ním mluvili o disciplíně, respektu a týmové práci," vypráví tehdejší trenér Charleroi a bývalý skotský záložník John Collins. "Byl ale velmi tichý. Co jiného byste čekali od kluka, který právě přišel z vězení a hned se zapojil do profesionálního fotbalu? Jinak se ale choval příkladně. Dřel a rychle zapadl do kolektivu. Každý si přece zaslouží druhou šanci," dodává Collins.
Pak Mboyova kariéra nabrala rychlý spád. V roce 2009 podepsal s posvěcením belgického soudu s Charleroi smlouvu. Brzy poté přestoupil do Kortrijku a už na podzim 2010 začal zářit v dresu prvoligového Gentu, za který nastřílel 37 branek v 80 utkáních a stal se kapitánem týmu. Loni byl dokonce dvakrát povolán do belgické reprezentace a vedle hvězd anglické ligy jako je Eden Hazard či Marouane Fellaini si zahrál dvě utkání kvalifikace o mistrovství světa 2014.
Angličtí fanoušci ho předem zatratili
Jenže jak na sebe na hřišti upozorňoval fotbalovým umem, začali se o něj víc zajímat i lidé. A letos jeho temná minulost vyplavala celá na povrch. Fanouškům se vůbec nelíbilo, že nejnovější belgická hvězda kdysi patřila k jednomu z nejhorších bruselských gangů ze čtvrti Matonge a byla jako spoluviník znásilnění odsouzená k sedmi letům vězení. "Ve vězení jsem si všechno uvědomil. Vím, že jsem udělal opravdu zlou věc a přijímám zodpovědnost," bránil se Mboyo. "Už není vězněm, svůj trest si odpykal. Pro společnost není ztraceným případem. Může být důkazem, že se lidé mohou změnit a napravit," zastal se hráče i šéf belgického fotbalu Francois De Keersmaeker.
Přesto Mboyův přestup do anglické ligy ztroskotal. Fanoušci West Hamu na sociálních sítích protestovali proti jeho příchodu. "Nemůžu jít proti nim. Dáme na názor našich příznivců," vysvětlil to majitel klubu David Sulliven. Kanonýra tak koupil za 3,5 milionu liber belgický Genk, s kterým se teď Mboyo probojoval do základní skupiny Evropské ligy.
Úspěšný projekt náhle skončil
Mboyův příběh ještě ani zdaleka neskončil, přesto v Belgii vyvolal velkou diskuzi. Proslýchá se, že právě po nátlaku jeho odpůrců se Belgie rozhodla zrušit projekt "Vězeňský fotbal". Jako oficiální důvod ale vláda uvedla nedostatek financí (náklady přitom byly jen 15 tisíc eur ročně). Projekt dovoloval vězňům dvakrát týdně trénovat pod vedením profesionálních koučů a belgické legendy Enza Scifa. A byl tak úspěšný, že se z Bruselu rozšířil do 12 dalších měst.
"Pokud se vězeň nechoval dobře, nemohl na tréninky chodit. Za naši bezpečnost se zaručili i uvěznění šéfové gangů. Za 18 let jsem tam zažil jen jednu rvačku. Mohu zaručit, že při fotbale nebrali drogy a vzájemně se respektovali. Bylo tomu tak ale i ve vězení samotném?" ptá se Bodenghien, který se celého programu účastnil. Dokonce se mu povedlo uspořádat i přátelský zápas vězňů proti prokurátorům a právníkům. "Později jsem ale narazil na problémy i ve vězení. Strážím se nelíbilo, že jsem dovedl bývalého vězně k fotbalovému bohatství," popisuje smutný konec projektu Bodenghien.
