Vzpomenete si ve skifu na podobný rozdíl, který byl mezi Knapkovou a jejími soupeřkami?
Na takový si nepamatuju. Novozélanďan Rob Wadell ale jezdíval podobně - sólo suverénní závody. Ale v posledních letech jsem tak suverénní závod neviděl.
Jak veslaře limituje natržený sval?
To je zranění, které se nedá rychle léčit. Jen klidem. V takovém vypětí je to na olympiádě těžké. Já měl štěstí, že mě nic takového nepotkalo. Vlastně ano, ale až na konci kariéry.
ČTĚTE TAKÉ |
Překvapilo vás, že čeští veslaři na zlato z olympiády čekali tak dlouho?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Já jsem hlavně rád, že Mirka vyhrála, protože se známe dlouho a hodně jsme toho jako závodníci prožili. Byl jsem na té lodi s ní a její jízdu jsem prožíval jako vlastní.
Byla veslařská družina nervóznější než včera?
Řekl bych, že ne. Před závodem Ondry to bylo ze všech stran vypjatý. Očekávalo se od něj zlato a velký souboj s Drysdalem. Tady byli všichni opatrnější. Každý se ptal, jak to dopadne a já říkal, že Mirka vyhraje zlato. Bylo vidět, že se lidi tipovat spíš báli.
Kdy vám bylo jasné, že to dotáhne ke zlatu?
Pět set metrů před cílem. Byla v takové pohodě. Měla sedm vteřin náskok. To jsem už věděl, že uhlídá. V tomhle šikmém protivětru to jde těžko stáhnout. To by se musela převrátit. Působila ale klidně. Zdálo se, že jí ta bolest až tak netrápí. Jela si parádní sólo jízdu.
Ke konci se i smála...
Posledních sto metrů věděla, že jí to nikdo nevezme. Tam jela v pohodě a na jistotu.
