Líčení příběhu začněme slovy jeho spoluhráče v rakouské reprezentaci, legendárního Josefa Bicana, jehož sté narozeniny jsme si v minulých dnech připomněli. Takto barvitě popsal před lety rozhodující moment semifinále fotbalového mistrovství světa 1934: "Za stavu 0:0 jsem obešel italského beka, běžel sám na brankáře, udělal mu kličku, ale tím jsem se ocitl z úhlu. Prázdnou bránu bych trefil, jenomže nabíhal volný Šindelář, a tak jsem mu přihrál. Mohl jen nastavit nohu, dát gól placírkou, on však prudce vystřelil nártem a – bohužel do tyče."
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Poté šedesátitisícový milánský stadion San Siro s úlevou zahučel. Promarněná šance za bezgólového stavu určitě průběh zápasu ovlivnila. Italové vyhráli 1:0, postoupili do finále a v něm vyhráli nad Čechoslováky. Zklamaným Rakušanům se nevedlo ani v utkání o bronz: Němcům podlehli 2:3.
Čtvrté místo bylo překvapivým neúspěchem Rakouska, největšího favorita turnaje, a také koncem slavné éry jeho wunderteamu. Ten sehrál v letech 1931 až 1934 osmadvacet utkání, v nichž dvacetkrát zvítězil, šestkrát remizoval a jen dvakrát prohrál. Ústřední postavou tohoto celku byl právě střední útočník Sindelar. Tady je nutné říci, že od podzimu 1933 hrál v tomto slavném mužstvu i mladý Josef Bican. Mimochodem – oba měli české předky, oba žili ve vídeňské čtvrti Favoriten a bydleli dokonce ve stejné ulici – Quellenstrasse.
Celý díl seriálu Pohnuté osudy můžete dočíst v sobotním vydání Lidových novin.
