Jenže když 29letý sprinter doběhl do cíle, chytil se s bolavou grimasou za rameno, pak padl na tartan a svíjel se. A zase v něm hrklo - další zranění? "Normálně jsem si protočil rameno, bylo to jakoby těsně před vyhozením," popisoval.
Maďar Kiss ho pak na zemi masíroval. "Byl by to dobrý fyzioterapeut," smál se Svoboda.
Bolístka je pozůstatkem Svobodovy kariéry z vícebojů, jenže dosud nikdy se mu neozvala v závodě. Maximálně v tréninku, když špatně došlápl, píchnutí ucítil. "Ale někde na sedmé osmé překážce jsem najednou změnil rytmus, jako bych něco zblbnul," říkal. A pak, když chtěl zase zabrat, rameno se zablokovalo.
"Nevím, o kolik mě to mohlo zpomalit, ale běželo se mi luxusně dobře," pochvaloval si. "Rameno bude v pohodě, je to jen blok, stejně jako záda. Chvilku to lupne a je to pryč."
Pro čahouna z Budišova byl bez ohledu na bolest první velký závod po více než třech letech radostí. "Chtěl jsem se pořád smát." Možná že i tato pohoda pomohla naladit jeho hlavu na velký výkon, dávno před startem tušil, nebo spíš věděl, že postoupí, že rozběh nebude na tomto šampionátu jeho konečnou.
"S tím jsem sem jel," říkal k postupu. "A co bude dál, to už je třešnička na dortu. Vrátil jsem se, probojoval jsem se na Evropu, teď jsem v semifinále a půjdu bojovat o finále. To je v mých silách, jen to chce běžet desetinu, desetinu a půl rychleji. Do semifinále půjdu s tím, že můžu jenom překvapit a nebudu překvapený tím, že vedu."
Svobodu potěšily i reakce ostatních překážkářů, kteří ho roky na stadionech neviděli. V Curychu, když se Čech rozcvičoval ke svému comebacku, chodili za ním dávní soupeři a plácali ho po ramenou. Je super, že jsi zpátky, říkali mu. "Skoro všichni kromě... Schválně je vyjmenuju: oba Francouzi, Sharman, prostě hvězdy," prozradil. "Budu se s nimi rvát a nevzdávám se bojů o jakýkoli post."
