Tu historku zná téměř každý sportovní fanoušek na britských ostrovech. V roce 1823 vzal při fotbalovém utkání jeden ze studentů míč do ruky a utíkal s ním k soupeřově brance. Ten mladík se jmenoval William Webb Ellis, studoval na škole v Rugby a právě založil nový sport.
Takhle jednoduché to ale zdaleka nebylo. Fotbal tehdy nebyl tím sportem, který známe dnes. Měl různorodá pravidla, a v některých zápasech proto byly dovolené skládky, které známe právě z ragby, i zpracování míče rukou. Než se oba sporty definitivně oddělily, uběhlo téměř další půlstoletí.
ČTĚTE TAKÉ |
Když však v osmdesátých letech minulého století přemýšleli ragbyoví činovníci, po kom pojmenovat trofej pro vítěze nově vznikajícího světového šampionátu, byl Webb Ellis jasnou volbou. Proč ale ragby čekalo na světový šampionát sto let? „Až do roku 1995 bylo ragby amatérským sportem. Hrály se spíše turnaje, které mají obrovskou tradici. Například Six Nations,“ vysvětluje trenér české reprezentace Martin Kafka.
Turnaj šesti národů, který zmiňuje, se hraje od roku 1883. Tradiční týmy z britských ostrovů – Anglii, Skotsko, Wales a Irsko – postupně doplnily Francie a Itálie. Světovému ragby dnes ale vládnou především země z jižní polokoule, do kterých tuto hru přivezli britští kolonisté. Jihoafrická republika, Austrálie, a hlavně Nový Zéland, který by se dal s trochou nadsázky přirovnat k fotbalové Brazílii, určují současný trend.
All Blacks, kteří před každým zápasem zastrašují soupeře tradiční hakou, získali na šesti dosud odehraných světových šampionátech čtyři medaile, ale na rozdíl od svých největších konkurentů mají ve sbírce jediný titul.
Haka v podání hráčů Nového Zélandu před zápasem s Francií z úvodu turnaje
Tedy do dneška. Všichni „muži v černém“ věří, že současný tým tuto bilanci zítra změní. Má k tomu veškeré předpoklady: hraje na domácí půdě, dosud na turnaji všechny soupeře jasně přehrál, a navíc jej ve finále čeká slabší Francie, kterou v utkání o zlato porazil na prvním mistrovství v roce 1987.
„Účast Francie ve finále rozhodně neodpovídá kvalitě její hry. Uspět s Novým Zélandem může jen tehdy, pokud bude nadále zdržovat hru a lidově řečeno uspávat soupeře,“ míní Kafka. Nový Zéland také ve skupině porazil Francii rozdílem 20 bodů. „Nejsme favority. Máme malou šanci uspět, ale pokusíme se o nemožné,“ slibuje Julien Bonnaire.
Infografika - klikněte pro zvětšení
Naopak Nový Zéland na turnaji opět udivuje lehkostí, se kterou se dostává do přečíslení, i technickou vytříbeností hráčů. Položil už 39 pětek, o deset více než Wales, druhý v této tabulce. „Za zásluhy ale trofej nedostaneme. Kluci si pro něj musí dojít. Jsou dost dobří na to, aby to dokázali,“ tvrdí kouč All Blacks Graham Henry.
Jeho tým má i jednu zvláštní motivaci. Právě Francie, která už dvakrát hrála finále světových šampionátů, před čtyřmi lety zastavila Nový Zéland v cestě za titulem už ve čtvrtfinále. Jak to dopadne letos, bude jasné za několik hodin, nedělní finále začíná už v deset hodin.
Známí už jsou ale držitelé bronzových medailí. V napínavém duelu prohráli mladí talentovaní Velšané se zkušenou Austrálií 18:21. Repríza boje o třetí místo z úvodního šampionátu tedy dopadla opačně. „Wales však hrál skvělé ragby. Tihle kluci mají před sebou velkou budoucnost,“ dodává Kafka.
Okamžiky MS, které se zapsaly do historie
|
