Bylo 11. srpna, když Miguel Ángel López vyrazil v rámci přípravy na Vueltu k astronomické observatoři Calar Alto.
O devatenáct dní později tady v jedenácté etapě španělské Grand Tour stoupal znovu.
Vyhrál svou první etapu na jednom z třítýdenních závodů, z jeho výrazu přímo čišela radost, že se to konečně povedlo a on to čtyři dny nato dokázal znovu.
„Chtěl bych jednou připomínat Alberta Contadora,“ vykládal kdysi.
V nedělní etapě právě s Pistolerem 26 kilometrů před cílem vyrazil do zprvu bláznivého úniku. „I já měl pochybnosti, bylo to strašně daleko od cíle,“ svěřoval se.
Se svým idolem z mládí zdolával krajinu skal a písku v Sieře Nevadě a když mu španělský veterán přestal stačit, netrpěl nostalgií.
Se zabijáckým instinktem mu nastoupil a jel si pro druhý triumf na španělské Vueltě a k tomu pro posun už na šesté místo – i před týmového kolegu a původního lídra Fabia Arua.
„Jako kdyby ho někdo vystřelil z kanónu,“ žertovali kolumbijští fanoušci.
V neděli potvrdil, že je nejsilnějším vrchařem závodu. A že nyní přebírá otěže v Astaně právě on.
„Nejsem překvapený tím, jak je silný. Očekával jsem, že zaútočí, když jela Astana celý den tempo, chtěli vyhrát etapu a povedlo se jim to. Jede zatím fantasticky,“ chválil Lópeze i lídr závodu Chris Froome.
Škola stranou
Narodil se v Pesce – vesničce, která žije zemědělstvím, do rodiny dalších šesti dětí.
Od mládí zažíval každodenní rutinu – vstal, pomáhal rodičům na poli a poté šel zase spát. Později se k tomu přidalo dopolední chození do školy.
Nezdálo se, že by z malého Michelangela, jak mu doma říkali, měl vyrůst velký cyklistický šampion.
Kolo ho ale lákalo. V deseti letech ho totiž ukradl otci, aby mohl čtyři kilometry z kopce a čtyři zase do kopce do školy absolvovat rychleji.
Život se mu převrátil před sedmi lety. Tehdy se totiž v Pesce konal cyklistický závod. „Do té doby jsem vůbec nemyslel na to, že bych se mohl živit ježděním na kole,“ přiznal.
Ve škole měl slušné známky, chtěl dodělat střední a pak jít na vysokou.
K tomu už se nedostal.
Kolumbijský cyklista Miguel Ángel López.
Jeho rodina si sice nemohla dovolit zaplatit startovné 10 tisíc pesos, ale na Lópezův talent vsadil jeden z přítomných politiků.
Vyplatilo se, šestnáctiletý klučina porazil všechny.
Získal pár drobných, věci na kolo a hlavně – touhu po závodění.
Nejprve se začal věnovat horskému kolu, ale netrvalo dlouho a López přešel na to silniční. „Jestli mám nějaký idol? V televizi cyklistiku neukazují, takže jsem nikoho nesledoval, když jsem byl malý. Ale rád bych jezdil jako Alberto Contador,“ tvrdil nesměle.
Kdyby tak tušil...
Superman
Pak už jeho hvězda stoupala rychle. Co nevidět byl v kolumbijské mládežnické reprezentaci, od které ho neodradila ani příhoda z roku 2013.
To se jel projet kolem svého rodného města, když na něj zaútočili dva muži s noži. On se ale nedal, kolo i přes několik tržných ran ubránil a zkrvavený dojel domů.
Tady vznikla přezdívka Superman, kterou nyní využívá i na svém Twitteru.
Jako Superman často působí i na silnici.
Evropští fanoušci se s jeho jménem setkali poprvé před třemi lety, když s kolumbijskou reprezentací dorazil na Tour de l ́Avenir, kde v kopcích těžko hledal konkurenci a ve dvaceti letech ovládl Tour de France mladíků o půl minuty před Robertem Powerem.
I proto po něm okamžitě sáhla Astana, tenhle kolumbijský klenot podepsala rovnou na tři roky.
Už loni se jí začal vyplácet, vždyť v jednadvaceti letech ovládl závod Kolem Švýcarska, když se v závěrečné časovce dostal před Tejaye van Garderena.
I proto přijížděl už na loňskou Vueltu jako černý kůň celého závodu.
A možná by jím i byl nebýt pádu ve třetí etapě, kdy přišel o tři zuby. „Je pro mě teď těžké jíst i pít. Ale je to má první Grand Tour, kde můžu bojovat o celkové pořadí. To je má motivace,“ popisoval.
Superman.
Srdnatě se rval, než v šesté etapě slezl z kola, až příliš se trápil.
Přesto ještě loni stihl vyhrát ceněnou klasiku Milán-Turín, než přišlo nejtěžší zranění dosavadní kariéry.
250 dnů bez závodu
Byl zrovna ničím výjimečný listopadový den, když se jel López doma v Kolumbii jen tak projet na kole. Byla to projížďka skoro osudná.
Auto, které ho srazilo, mu totiž zlomilo levou holenní kost.
Pauza?
Minimálně čtyři měsíce, shodovali se doktoři.
Budoucnost tohohle zářivého diamantu kazašské stáje byla nejistá. I proto na něj Astana netlačila. López se tři měsíce nedotkl kola. Byl trpělivý. Věděl, že kdyby se k závodům vrátil jen napůl uzdravený, ničemu tím nepomůže.
„Věděl jsem, že je důležité být na návrat stoprocentně připravený,“ svěřoval se.
A tak zůstával doma v Kolumbii, kde o něj pečovala rodina a on postupně nabíral kondici na silnicích, kde vyrůstal.
K závodům se chtěl vrátit už v dubnu a jet Tour de France. K tomu ale nedošlo a on vynechal i plánovaný start na závodě Kolem Kalifornie. Stále nebyl úplně fit.
Až osmého června, po 250 dnech si znovu připnul číslo na záda.
Toužil obhájit titul na závodě Kolem Švýcarska, jenže v páté etapě upadl v 70kilometrové rychlosti a zlomil si palec pravé ruky.
Kolumbijský cyklista Miguel Ángel López z Astany, vítěz 15. etapy Vuelty 2017.
Zase byl na měsíc mimo, než dojel třetí v Rakousku.
Tour byla už v té době pryč, a tak své oči upřel ke španělské Vueltě. Nestresoval se, lídrem týmu byl zvolen Fabio Aru, a na něj tak nikdo žádný tlak nevyvíjel.
„I já budu Fabiovi k ruce,“ vykládal.
A až do jedenácté etapy opravdu byl, o Itala se staral, než v Astaně pochopili, že je to on, kdo jí může přinést na španělských silnicích větší úspěch.
I proto dostal volnou ruku při výstupu na Calar Alto, čehož hned využil.
I proto pro něj Astana v neděli drtila tempo v prvních dvou hodinách závodu, aby pak s Albertem Contadorem mohl ukrojit další vteřiny z náskoku svých soupeřů.
Na šestém místě teď López ztrácí 2:51 minuty na Chrise Frooma. Jen 43 vteřin před ním je ale třetí Ilnur Zakarin, což při současné Kolumbijcově formě není nic nepřekonatelného.
„A když bude pokračovat v tom sbírání času i na mě, budeme muset začít na jeho útoky reagovat,“ přiznal na nedělní tiskové konferenci Chris Froome.
Už dnešní 40kilometrová časovka napoví.
