Modrobílé auto se tříští o betonovou zeď, vzduchem létají kola a další úlomky. Desítkám milionům diváků u obrazovek po celém světe se tají dech. Je 14 hodin a 17 minut, první máj 1994.
Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Patřil k oněm lidem, pro které vůně benzinu znamená vášnivé opojení rychlostí. Rodák z brazilského Sao Paula od 13 let usedal do kabin motokár a brzy bylo jasné, že v tomhle klukovi něco je. Hned v prvním roce vyhrál svůj první závod, o čtyři roky později už nemá v Jižní Americe konkurenci a slaví kontinentální titul. „Pořád musíte bojovat, protože nic nezískáte zadarmo,“ vysvětloval tehdy svoji filozofii.
V roce 1981 se jednadvacetiletý mladík přestěhoval do Anglie, aby se pokusil splnit si sen – propracovat se do F1. Ovládl britskou formuli Ford 1600 a dveře mezi nejlepší závodníky měl otevřené. V roce 1984 usedl do kokpitu formule 1 malého týmu Toleman. Nejezdil špatně, ale až do Velké ceny Monaka nikdo nevěnoval Brazilci větší pozornost.
To, co dokázal v úzkých uličkách Monte Carla, ukázalo, kdo se mezi elitu opravdu dostal. Ačkoliv nikdy v Monaku nebyl, dostal se po startu z 13. místa v deštivém klání na druhou pozici.
Když se blížil vedoucímu Alainu Prostovi, byla velká cena z bezpečnostních důvodů ukončena. Monte Carlo je bráno za nejprestižnější a nejtěžší závod celého šampionátu, proto se začalo jméno Senna skloňovat ve světovém tisku čím dál tím častěji.
