Dá se účast ve finále mistrovství světa srovnat s titulem mistryň Evropy před pěti lety?
Kdepak, tohle je absolutní top! Ta Evropa byla takové to ježíšmarjá, ale hrát finále mistrovství světa... To byl jenom tajný sen. V mém případě sen od doby, kdy jsem jako malá holka s basketem začínala. Však jsem tomu dlouho nemohla uvěřit, po semifinále s Běloruskami jsem jen stála a říkala si - ty vole, ty vole, ty vole...
DÁLE ČTĚTE |
Takže kdyby vám někdo před jedenácti dny řekl...
Podívejte, vím, že tohle družstvo je strašně silné, pokud se ale zadaří všem, co jsou na hřišti. Prostě jsme schopné zahrát některé zápasy špatně a některé super. Jsem strašně ráda, že jsme ukázaly, že máme na finále. Před šampionátem jsem říkala, že doma se nemusíme bát nikoho, a to se potvrdilo. Ráda jsem i kvůli škarohlídům, co nám nepřáli. Kolik lidí nám věřilo před čtvrtfinále s Austrálií?
Právě v utkání s Australankami, obhájkyněmi titulu, jste slavila koše s rukama nad hlavou. Už se vám to někdy stalo?
Nejspíš nikdy! Nikdy jsem se tak neradovala ani jsem nikdy nehecovala diváky, nic takového. Ale v ten den to přišlo nějak samo, vytrysklo to ze mě. Australanky byly hodně nebezpečné, kdyby nám na začátku odskočily, těžko bychom je stahovaly. Takhle jsme je nepustily do náskoku ani nenechaly žádnou soupeřku vyniknout a rozehrát. To bylo strašně důležité.
Můžete porovnat zápas s Austrálií a semifinále s Běloruskem?
V tom prvním nám skoro nikdo nevěřil, že bychom mohly vyhrát, porazit mistryně světa v čele s Lauren Jacksonovou nebývá obvyklé. Ale ukázalo se, že každá hráčka může mít slabší den. A Bělorusky? Ty hrají klasický evropský basket, věděly jsme, co od nich můžeme očekávat. Ale měly jsme posilu -nechci, aby to znělo otřepaně, ale diváci byli i v Karlových Varech naším šestým hráčem.
Zaskočily vás možná zaplněné ochozy v KV Aréně? Třikrát po sobě...
Abych řekla pravdu, přišlo mi neuvěřitelné, že se ta hala dá vyprodat na ženský basket.
Proti Běloruskám jste i s prodloužením střídala jen jednou, snad na dvě minuty - už jste někdy něco takového absolvovala?
To jsem říkala už po Austrálii. V takových chvílích jste v tranzu, takže je vám úplně jedno, jestli můžete, nebo ne. Prostě běháte! A když se vyhraje, jde všechno stranou. Je známo, že po vítězství jde i únava stranou. A když jde o světové medaile, platí to dvojnásob.
Trenér Lubor Blažek vyzvedává partu, která se v národním týmu sešla. Víte třeba o nějakém momentu, který družstvo semkl?
To přišlo časem, už od přípravy. Myslím, že jsme ve všech zápasech hrály naplno, i když se nedařilo. To je ta síla, kdo nastoupil, nechal tam všechno. Všichni už byli unavení, basket vás nebaví, když máte hrát devět zápasů v jedenácti dnech. A lidi kolem jsou zlatí - když jsem večer přišla, že mě bolí nohy, tak udělali všechno, aby mě bolely co nejmíň. A včera jsme měly poslední zápas. Finále! No není to úžasný?
Jste vyhlášená bojovnice. Myslíte, že jste nakazila bojovností i ostatní?
Ne ne, myslím, že to má každý v sobě. Věděly jsme, o co se hraje. A jestli to někdy vypadalo, že jsme o nějaký míč nebojovaly, mohlo to být nervozitou. Ale pokaždé jsme se chtěly o vítězství poprat.
