Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Stále cítím hořkost, tvrdí Bubník. Nejlepší hokejisté museli do vězení

Sport

  14:21
PRAHA - Byli hrdiny národa. A pak stanuli před soudem. Přesně před šedesáti lety, 6. října 1950, začal vykonstruovaný politický proces s hokejovými mistry světa, po kterém jedenáct šampionů z roku 1949 skončilo za mřížemi. Augustin Bubník (81) je posledním potrestaným hráčem, který žije v Česku.

Augustin Bubník foto: Lidové noviny

Můžete vzpomenout, jak probíhal proces?
Strašně. My jsme si s klukama pořád říkali, že nás odsoudí tak za výtržnost nebo snad pobuřování, jenže to bylo úplně jinak. Proces pojmenovali Modrý a spol. První den jsme vypovídali Boža Modrý a já, druhý den ostatní. A bylo to rychlé.

Pamětní deska uvězněným hokejistům v Pštrossově ulici v Praze. AUTOR: Thomash, zimnistadiony.cz

Vám a Bohumilu Modrému dokonce navrhovali trest smrti. Jak vám v tu chvíli bylo?
Nechtějte to vědět, byla to hrůza. To jsme si vůbec neuměli představit. Potom to dopadlo jinak. Nás pět, co dostalo přes deset let, se hned odvolalo k Nejvyššímu soudu. Ten zasedal 22. prosince, představte si, dva dny před Vánocemi! Na ten den jsme čekali na Borech.

HOKEJOVÝ PROCES Z 50. LET

Hokejový proces z 50. let

* Pro československý hokej to byla obrovská sláva. Reprezentace vybojovala tituly mistrů světa v letech 1947 a 49.

* Obhájovat zlaté medaile mělo mužstvo po roce v Londýně. Odlet byl naplánován na 11. březen. Komunisté ale rozhodli, že se nikam nepoletí. Ani po dvou dnech, na kdy byl odlet odložen kvůli vymyšlené zprávě o neudělení víz redaktorům rozhlasu.

* Hokejisté se 13. března sešli v restauraci U Herclíků u Národního divadla. „Již před vstupem do hospody tam na nás čekali dva estébáci,“ popisoval v minulosti události jeden z hokejistů Antonín Španinger. Komunisté podezřívali hráče z možné emigrace.

Brali jste pak cestu do Prahy jako určité vysvobození?
Taky a pořád jsme měli naději. Do Prahy nás vezli vlakem v poutech jako zločince. Na nádraží v Praze jsme šli kolem vládního salonku a hořce se smáli, že nás tam loni vítali jako mistry světa. Na Pankráci soud tresty potvrdil, což byl konec.

Je asi zbytečné ptát se, jak se mladý člověk v tu chvíli cítí...
Příšerně, byla to bezmoc. Bylo mi dvaadvacet, byl jsem nejlepším ligovým střelcem, s ATK mistrem ligy, mistrem světa, měl jsem olympijské stříbro, sportovní plány, a pak taková rána. Pak už přišel Jáchymov, kde jsme museli pracovat.

Nutili vás?
Nebylo třeba. Na tom totiž záleželo, aby nám jednou za tři měsíce povolili návštěvy rodin. Ty se odehrávaly v kójích přepůlených drátěnými sítěmi - z jedné strany já, z druhé rodiče. A jak se strážníkovi nelíbilo nějaké slovo, návštěva skončila.

Udržovali jste si i přesto nějakou naději?
Bez té by to nešlo. Pořád jsme věřili v nějakou amnestii nebo paradoxně i ve válku, o které se tehdy pořád mluvilo. Ale pobyt nám zpestřovalo neustálé stěhování z tábora do tábora. Pokaždé se totiž rozkřiklo, že jsou tam mistři světa, a hned jsme byli středem pozornosti.

PROCES POKRAČUJE

Proces pokračuje

* Zatčení strávili ve vazbě několik měsíců a 6. října 1950 začal vykonstruovaný a tajný soudní proces. Jedenáct hráčů bylo odsouzeno za vlastizradu a špionáž. Prokuratura prý dokonce původně požadovala pro Augustina Bubníka a Bohumila Modrého trest smrti.

* Milost hokejistům udělil 13. ledna 1955 nový prezident Antonín Zápotocký. Většina z nich se už k aktivnímu hokeji nevrátila. Modrý zemřel v roce 1963, v 47 letech. Na jeho zdravotním stavu se silně podepsala práce v jáchymovských uranových dolech.

A když v lednu 1955 přišla Zápotockého amnestie?
Kdo by nebyl rád? Já šel hrát ligu do Brna, kde byli i Vašek Roziňák a Pepa Jirka, co byli taky potrestaní. Jenže došlo k průšvihu v Praze při utkání se Spartou. Lidi nás začali oslavovat, zápas se nedohrál, estébáci nás odvezli a lidi zdemolovali halu. Tak nám zakázali první ligu. Ale za dva roky přišli zlatí Slováci, hrál jsem ligu za Slovan. Ale do reprezentace jsem už nesměl.

Jste jediný, kdo z nespravedlivě potrestaných hráčů ještě žije. Je vám smutno? A cítíte hořkost?
Jediný nejsem, Vláďa Kobranov žije v Curychu, je po operaci srdce. Jinak jsou všichni v hokejovém nebi a smutno mi občas je. Hořkost cítím, ne zlobu. Kéž by se na všechny, co nás týrali, poukázalo. Ti, co žijí, si v klidu užívají důchodu.

Hospodský z restaurace U Herclíků Mojmír Ujčík dostal tři roky. Ani on už nežije?
Bohužel ne. Ale když mě pustili, byl jsem mu na svatbě, potom jsme se scházeli dlouhá léta. Jako s ostatními.

TRESTY

Tresty

Bohumil Modrý 15 let, Augustin Bubník 14 let, Stanislav Konopásek 12 let, Václav Roziňák a Vladimír Kobranov 10 let, Josef Jirka 6 let, Zlatomír Červený 3 roky, Jiří Macelis 2 roky, Antonín Španinger a Přemysl Hajný 1 rok, Josef Stock 8 měsíců. Hospodský restaurace U Herclíků Mojmír Ujčík 3 roky. Všem byl navíc zkonfiskován veškerý majetek. Jediný, kdo nebyl odsouzen, byl tehdejší kapitán Vladimír Zábrodský. O jeho roli v případu se dodnes spekuluje.