Příběh bývalého boxera, který se tři roky chystal na olympijské hry v Římě 1960, ale jeho touhu zhatila hned dvě těžká zranění (páteř při gymnastice, poté hlava při nehodě), natočil kameraman Pavel Křížek. Vznikly dokumenty Poražený vítěz z prvního, neúspěšného pokusu z roku 1970, a La Manche, můj život z roku 1971.
"Franta byl chlap s ohromnou vůlí překonávat překážky, až se zdálo, že miluje bolest. To dokazoval na kanálu La Manche, který zdolal dvakrát a potřetí v rámci štafety nejlepších světových plavců, i v běžném životě. Z jeho siláckých kousků jsou památné nejen stojky na zábradlí nad Macochou, ale taky přetrhávání šňůry od padáku, kdy si lankem omotal dlaně. Nevadilo mu, že pak měl zkrvavené ruce, prostě to dokázal," vzpomíná Křížek.
Čtěte také |
Venclovský, jenž plavání a otužování objevil v rámci rekonvalescence po zmíněných zraněních, toužil po zdolání Kanálu dlouho, narážel však na nepochopení. Když už měl i "sponzora", neboť rodáka z Lipníku nad Bečvou podpořily devizovým krytím plavby Přerovské strojírny, naděje vojáka z povolání škrtlo ministerstvo obrany. Nakonec cestoval do Francie až v roce 1970.
Když Kanál nepřeplave, tak ho přejde po dně
"Pomohlo mu, že svůj pokus vyhlásil jako závazek k čemusi. K moři jel poprvé v životě, nakoupil si sůl a doma ve vaně simuloval pobyt v mořské vodě. Kdosi z jeho přátel o něm řekl, že když Kanál nepřeplave, tak ho přejde po dně. Strašně chtěl vidět československou vlajku na doprovodné lodi – za to by položil i život. Málem se mu to podařilo," vybavuje si Křížek chvíli, kdy Venclovského, jehož první pokus mimo vhodný termín zhatily mořské proudy, v téměř bezvládném stavu tahali na palubu. "Tehdy z toho byl strašně špatný, ale cestou zpátky mi řekl – Pavle, já se sem vrátím..."
Tím, že Venclovského pokus nevyšel, neměl o film nikdo zájem. "Až se ozval režisér Josef Valchář a dokument měl strašně kladný ohlas. Národ začal Frantovi fandit," říká Křížek. Ani to ale nestačilo k povolení druhého pokusu o rok později. "Tak se Franta naštval a probil se až k Husákovi, ten první dokument mu hodně pomohl," líčí Jan Novák, Venclovského mladší kamarád, který jej zanedlouho následoval a rovněž zdolal La Manche třikrát. "Taky v tom se projevila jeho vůle. Husák mu rozsvítil zelenou a všichni se z toho podělali. V době normalizace to byl odvážný kousek, ale Franta byl tvrďák a srdcař."
Ač byli oba jako vojáci z povolání členy komunistické strany, narážel i Novák v polovině 70. let při svých žádostech o plavby na nepochopení. "Musel jsem vyplnit asi 378 žádostí," říká s nadsázkou. "Dostat se na Západ bylo tehdy těžké pro obyčejného člověka, natož pro vojáka socialistické armády," přibližuje s úsměvem.
Na Venclovského, který zemřel ve věku 64 let v prosinci 1996 poté, co mu při plavání v Bečvě krevní sraženina ucpala cévu v tenkém střevě, vzpomíná s láskou. "Byl to úžasný sportovec a kamarád, chybí mi."
