Zubař mu tři hodiny spravoval nadělení způsobené soupeřovou hokejkou. "Ani nevím, kdo to byl," řekl útočník Tomáš Plekanec. "Stalo se to na začátku střídání, najednou jsem zjistil, že mi dva zuby chybí. Takže jsem už minus čtyři."
Bylo to v ordinaci utrpení?
No, žádná pohádka. (smích) Teprve mi rozmrzá pusa. Hlavně mě štve, že to zabere tolik času. Naštěstí se to vyřídilo hned druhý den.
A co vaše zraněné tříslo?
Zlobí mě už asi dva měsíce, ale při zápasech mě moc neomezovalo, takže doufám, že v sobotu projdu výstupní zdravotní prohlídkou.
České zápasy
|
Co vás v takovém stavu láká do Stockholmu?
(smích) Mistrovství světa. Vždycky, když je možnost a zájem, rád hraju za nároďák. Nikdy nevíte, která šance je poslední. Jestli se nezraníte nebo ztratíte formu.
Sotva jste skončil ve Stanley Cupu, mizíte na další akci. Co na to žena?
Hned mě na mistrovství poslala! Ona ví, jaký mám přístup k hokeji a nároďáku. Nepřekvapilo ji to.
Je těžké zapomenout na porážku od Ottawy a přeorientovat se na reprezentaci?
O tom nepřemýšlím. Rád bych hrál o Stanley Cup. Vyřazení mě štve, ale už ho nevrátím. Proč se tím doma trápit?
Jaké rychle si obyčejně zvyknete na širší kluziště a časový posun?
Když jsem rozhodl, že pojedu na mistrovství, nemá smysl se tím zaobírat. Jasně v Globenu je snad největší hřiště na světě. Ale to je jedno. Nechci se vymlouvat.
Když se mluví o vašem příletu, objevují se výrazy jako "zachránce" a "spasitel". Co vy na to?
To vůbec ne! Taková slova bych nepoužíval. Pár našich zápasů jsem viděl, když jsme měli ve Stanley Cupu volno. Bylo vidět, že klukům nefunguje hlava. Že chtějí, ale nejde to. Potřebují jednu povedenou třetinu nebo střídání. Prostě jeden impulz. Máme ve Švédsku výborné hokejisty.
Existuje varianta, že přiletíte na jediný zápas, proti Norsku. A že pak mužstvo na turnaji skončí. Nemáte z ní obavy?
Doufám, že ve Stockholmu nějakou dobu pobudu. Čtvrtfinále uděláme jasně. A pak... Všichni víme, jak to na turnajích chodí. Věřím, že se síla týmu prokáže.
