Jak si vysvětlujete, že si Valencie nechala dát dvě branky během tří minut v utkání, které do té doby s přehledem kontrolovala?
Španělé asi nečekali, že bychom vůbec mohli zahrozit. Byli až příliš sebevědomí a nepřipouštěli si, že by se jim mohlo cokoliv stát a my je mohli ještě potrápit. Toho jsme dokázali využít.
Věřili jste za stavu 0:2, že můžete vývoj utkání ještě srovnat?
Prohrávat s Valencií a vidět, že máte šanci vzít soupeři balon zhruba jednou za pět minut, je hodně frustrující pocit. Neměli jsme ale na výběr nic jiného než hrát opatrně. Kdybychom hru otevřeli, tak by nám soupeř dal pět gólů, stejně jako to předvedlo Lille. Nezbývalo nic jiného než čekat na standardní situace a věřit, že opravdu přijdou.
Druhá branka přišla záhy. Vyhecovala vás k ní euforie ze vstřelení té první?
Strašně nás to nakoplo. Začali jsme zase věřit, že zápas není ztracený a něco s ním ještě uděláme.
Zažil jste někdy takový obrat?
Je to výjimečná situace. Hráli jsme v deseti a proti jasnému favoritovi skupiny. Nic tak důležitého se mi v kariéře ještě nepovedlo.
Ani bod však pravděpodobně nepostačí na postup...
To je asi pravda. Ještě sice máme před sebou dva zápasy, ale jsme spíš realisti.