Škoda že se s ním v pondělí přišlo rozloučit jen devět tisíc sparťanů. Nejde mi o projevování nějaké falešné úcty, jen si říkám, že jsme si mohli při svitu skomírající karbidky zavzpomínat na veselé chvilky s žijícím nebožtíkem.
Naši borci mu na rozloučenou dali dva dárky. Je pravda, že při rozbalování toho druhého trochu brblal, ale karmicky si Zápotočného „boží ruku“ vykoledoval sám výkonem brankáře Bučka, který chvíli předtím neustál brutální Grajciarův zákrok. Ostravský gólman si svou chytrostí hlasitě řekl o místo v jiném klubu, který se zatím drží nad sestupovými vodami a kde takovouto fotbalovou inteligenci dokážou ocenit.
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
