Jirka Jarošík i David Lafata si vzali má slova k srdci („Když to píšou v Lidovkách, tak bychom se měli zlepšit.“) a nastříleli Boleslavi suma sumárum čtyři branky. A že byl soupeř oslabený? Jejich chyba, neměli se zranit.
Také Plzeňští se zalekli mého osvíceného orákula, že se zajíci sčítají až po honu, a i přes veškerou snahu hráče Kocourka prohráli s týmem, jehož jméno se nevyslovuje.
Jak vidí ligu... |
Výmluvy, že hráli sedmdesát minut psychicky otřeseni, neboť jim po Juharově smrtícím úderu otevřenou dlaní málem na trávníku zemřel kapitán, nikoho nedojmou.
Ovšem s mocí by měla přijít i zodpovědnost. Je tudíž třeba dávat si pozor na slova, která se mají vyplnit. Což takhle: „Vidím pláč a skřípění zubů v táboře příšer a rozjásané, sluncem zalité tváře reků v rudém šatu. Ti, jimž to bylo od kolébky souzeno, opět zvítězili.“
Autor (38) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
