Čekal jste ve vašem věku ještě takovou sezonu?
Vůbec ne. Myslel jsem, že zazářím v minulé sezoně... Na začátku téhle sezony nás vedl Pavel Hynek a já jsem z něj neměl dobrý pocit. Ať už šlo o letní přípravu, nebo přístup k hráčům. Proto jsem od ročníku nic velkého neočekával.
Ještě v polovině sezony, kdy vedl tabulku střelců Červenka, jste ho tipoval na 40 branek. Nakonec jste se té metě více přiblížil vy. 34 gólů je váš rekord.
Jsem rád, že mi tip nevyšel. Romanově Slavii se moc nedařilo a pak je i těžší střílet góly. A také ho přibrzdilo zranění.
Vás však ne. O svém zranění ze silvestrovských oslav nechcete mluvit, ale přece jen – motivovalo vás k lepším výkonům?
Hnalo mě to kupředu, říkal jsem si, že jsem blbec. Když jsem vyhrál střelce před čtyřmi lety, tak jsem si zlomil ruku, tentokrát jsem si spálil dva prsty na ruce a zlomil dva články na dvou prstech. Když jsem se podíval na kalendář a viděl jsem, že Spartu čeká v lednu deset zápasů, tak mi moc dobře nebylo.
Měl jste chybět celý měsíc, ale nakonec jste naskočil už po dvou týdnech. Jak to?
Zranění se naštěstí hojilo rychle. Ale první dva zápasy jsem musel odehrát bez umrtvení prstů. Kdyby mi dali do spálené tkáně umrtvující injekci, hrozilo mi, že prsty zčernají a odumřou.
Při vší úctě, není to špatná vizitka českého hokeje, že se stanete králem střelců v 36 letech?
To máte těžké. U nás se pořád říká, že mladí nedostávají šanci. S tím ale nesouhlasím, pokud je někdo dobrý, tak se prosadí. Kdybych se já pořádně neukázal v 19, 20 letech, tak bych už šanci nedostal. Problém je, že mezi českými juniory podle mě teď moc talentů není. Rozhodně méně než za mě.
Čím to?
Je to dané dobou. Základny hráčů jsou menší, děti mají spousty jiných lákadel. Hokej je navíc drahý. Dřív finančně přispíval stát, nyní si ho mnoho rodičů nemůže dovolit.
Zníte jak předseda ČSSD Jiří Paroubek, který hodlá řídit sport a tohle napravit…
No bylo by hezké, kdyby náš hokej pozvedl, ale já ho volit rozhodně nebudu. (smích)
Už dříve jste vyhrál individuální trofeje, a přesto jste nikdy nebyl na mistrovství světa a nehrál NHL. Bylo to silnou generací?
Určitě. I když mě chyběl i kousek štěstí. Před čtyřmi lety jsem měl na šampionát jet, ale nepustilo mě zranění. A NHL jsem nikdy neměl jako největší sen, lákal mě sever Evropy. Ale neříkám, že bych si NHL rád nevyzkoušel.
Přitom jste odmítl i lukrativní nabídku z Ruska. Nelitujete?
Bylo to lákavé, ale byl jsem pod smlouvou, a navíc jsem nechtěl opustit rodinu. Ve Spartě jsem spokojený, nemám se špatně.
