V březnu je halové mistrovství světa, v létě Londýn. Co je vaší prioritou?
Jednoznačně olympiáda, na kterou se budu připravovat.
A co když splníte limit i na šampionát? Poletíte do Istanbulu?
Přiznám se, že nevím, co chci, aby dopadlo. Jasně, mistrovství je mistrovství, to se neodmítá a rád bych se tam podíval. Ale kdybych se na něj nedostal, tak bych mohl jít na závod týden potom, kde věřím, že se v pohodě nominuju do Londýna. Takže bych se v sezoně už nemusel honit s limitem.
Nemyslíte, že v hale máte větší šance na medaili?
V hale to bude těžké. Tam je sedm disciplín, hodně jich je rychlostních, a jelikož mi rychlost už trochu odešla, získat medaili tam bude těžší než v létě venku.
Když vás takhle poslouchám, vy klidně to halové mistrovství s lehkým srdcem zahodíte…
Když zůstanu zdravý a nenominuju se, tak mě to opravdu mrzet nebude, protože moje mysl se už upíná na desetiboj v březnu. A to, že si zajistím nominaci už v březnu, je pro mě dost lákavá představa, protože bych nebyl závislý na tom, kde musím dál závodit.
Jak se budete měsíc a půl doma hlídat, abyste zůstal zdravý?
Je sice zima, ale my už tolik netrénujeme. Tréninky budou intenzivnější. Jenže jich bude míň, takže tělo nebude tak náchylné.
