Jak se vám jelo po tak dlouhé odmlce plné nervozity?
Myslím, že kluci řekli vše podstatné. V rozjížďce jsme se domluvili, že pojedeme naplno. Překvapili nás Maďaři, takže nám o kousek postup unikl. V rozjížďce jsme se vydali fakt hodně, takže v semifinále jsme věděli, že musíme předjet jen dvě lodě. Teď cítíme hlavně úlevu, že jsme ve finále. Zkoncentrujeme se, ve středu si odpočineme a ve čtvrtek na to vletíme. Je to nový závod, každý může vyhrát.
Jste rád, že nebojujete s úřady ale s vodou?
Přesně tak. Tohle je moje práce. Jsem rád, že mohu závodit.
Cítíte, že máte určitý handicap, že jste nemohl trénovat?
Těžko říct. Nemohl jsem trénovat s klukama, jak jsem chtěl, to je pravda. Na úkor toho nestartujeme s Danem Havlem na dvojkajaku, kde byly naše šance vysoké. Nejsem z toho nadšený, ale je to už za mnou. Teď je tady olympiáda a před námi finále.
Takže jste udělal tlustou čáru za vším?
Asi ano. Nikdo mi tu nic nepředhazoval. Spíše jsem překvapený, že za mnou stojí spoustu lidí, kteří mě podporují. Zachytil jsem i negativní reakce, ale je to spíše pokrytectví. Protože ti, kteří vědí, jak to bylo, si uvědomují, že nešlo o podvod, natož o doping.
Čí podpory si vážíte?
Určitě to byla rodina a přátelé. I spoustu lidí, které osobně neznám. Strašně mi pomohl pan Jan Štovíček (právník Českého olympijského výboru - pozn.red.), který mě zastupoval. Jsme si blízko i lidsky. Zůstane tady, bude na finále na tribuně. Ještě také pan Kejval z olympijského výboru (Jiří Kejval - místopředseda ČOV - pozn. red.), který mi při poslední slyšení hodně pomohl. A Lidé z českého svazu rychlostní kanoistiky. Chtěl bych jim poděkovat.
Byla úleva na startu vědět, že teď už vám olympiádu nikdo nezakáže?
Věděl jsem, že jsem akreditovaný, ale když mi poslal Martin Doktor rozpis rozjížďěk, kde jsem viděl to kuriózní číslo, které mám na zádech, tak jsem věděl, že už mi nikdo nezabrání. Cítil jsem velkou úlevu, ale současně i nervozitu.
To je zajímavé, že máte číslo číslo 250….
Je tu 248 kanoistů. S 249 jsem nikoho nenašel. Asi nějaký náhradník. Mně zřejmě schválně natlačili to číslo 250, abych byl označkovaný. Ale to je věc federace, která se k celému případu staví naprosto nepochopitelně. Oni vydali prohlášení, že ten případ u posledního soudu jsem prohrál a jsem dopingový hříšník, což vlastně není pravda.
Vše o olympiádě |
Nemůže se ten případ ještě otevřít?
Není cesta, jak se odvolávat. Jestli se to soupeřům nelíbí, rád jim to vysvětlím. Ale oni to vědí. Ze strany sportovců nebude averze. Od federace, která po všech patáliích, kdy vydali dva rozsudky a pak se proti nim vlastně odvolávaly, si myslím, že to je z jejich strany také uzavřené.
Cítíte kvůli tomu větší motivaci?
Před semifinále jsem byl trošku nervózní. Ale nic jiného mi nezbývá, než být nakopnutý a ukázat, že sem patřím. Chci udělat radost lidem, kteří mě podporují. V téhle rovině to teď vidím.
Četl jste na internetu vyjádření otce vašeho náhradníka Pavla Davídka? Váše navrácení na olympiádu se mu zjevně nelíbí…
Přijde mi to nešťastné. Více k tomu ale říkat nechci. Doufal jsem, že se to vyřeší mezi námi a nikoliv v médiích. Na druhou stranu mi řekl jeden známý, když byla ta situace nejhorší, že alespoň poznám lidi kolem. U řady lidí to bylo trpké poznání. Jiní mě potěšili. Vytříbil jsem si kamarády a přátele.
Mají soupeři z české posádky strach, když je kompletní?
V Duisburgu jsme startovali kompletní a jednoznačně jsme vyhráli. Na Mistrovství světa startovali mladí kluci, zbytek posádky v individuálních disciplínách. Ostatní tak už asi nečekali, že tu zlovůli zlomím a přijedeme kompletní. Mají z nás respekt.
