Světový pohár pak začne za tři týdny. Už to s vámi cuká?
Ještě ani ne. To asi nastane až poté, co nasednu do letadla. Zatím mám jen pocit, že jsem před sezonou nic nenatrénovala. Zato akcí pro sponzory jsem úspěšně zvládla spoustu.
Vždyť jste mi v létě říkala, že už jste se naučila říkat lidem NE.
Naučila. Ale k nějakým těm akcím jsem smluvně vázaná. A když na nich potom trávím jediný den v týdnu, kdy mám tréninkové volno, nejspíš si to uvědomuju až příliš.
Nic jiného tedy už nestíháte?
Vzhledem k tomu, že mám od jara nového přítele (badmintonistu Petra Koukala), snažím se veškerý zbylý čas věnovat jemu.
Jaký je život s olympionikem?
Máme toho spoustu společného. A jsem moc ráda, že jsem si mohla vyzkoušet i Petrův sport. Jeho pro změnu nadchlo střílení.
Sestřeluje pět terčů z pěti?
No právě, je extrémně šikovný. Minul se profesí, byl by z něj vynikající střelec. Ovšem běh by byl háček.
Na kurtu vám pro změnu dává náskok 15:0?
Ani to by mi nestačilo, jsem na badminton těžce nenadaná. Ale hrozně mě baví honit ten míček.
V biatlonu vám jde momentálně líp běh, nebo střelba?
Spíš hůř než líp, mně nejde ani jedno. Ne, dělám si legraci. Ale dlouho jsem teď netrénovala, poslední měsíc jsem nešla ani žádný měřený trénink. Nemám srovnání.
S jakými cíli tedy do poolympijské sezony vstoupíte?
Já konkrétní čísla nerada říkám. Začnu jezdit pro radost a třeba z toho nějaká forma v březnu na konci sezony při mistrovství světa bude. Já vždycky byla hrozně ctižádostivá a dávala jsem si vysoké cíle. Jenže možná i proto jsem bývala už tři týdny před sezonou na nervy.
Letos nejste?
Výsledek ze Soči mi dává klid. Moc od sebe nečekám, začátek sezony asi nebude vůbec vydařený.
Ale no tak. Podobné skeptické prognózy jsem už od vás slyšel mnohokrát. A skutečnost pak byla úplně jiná.
Ale teď to myslím vážně. (směje se) Letos jsem si řekla, že je pro mě prioritou spokojenost v osobním životě. Proto když jsem přijela unavená z nějaké sponzorské akce, šel trénink stranou, než abych šla přes závit. A takhle se top výsledky dělat nedají. Mám v nohách nejmíň kilometrů za poslední léta.
Zato jste mnohem častěji přeskakovala mezi tréninkovými skupinami mužů a žen.
Už jsem přemýšlela, kam vlastně patřím. Ale s klukama trávím v přípravě pořád víc času, tak asi do klučičí skupiny. Jsem moc ráda, že u reprezentace zůstal jako šéftrenér Ondra Rybář, že nás v tom nenechal. Na nejdůležitější části přípravy nás vždy přijel podpořit.
Je psychologickým dopingem?
Přesně tak. Potřebujeme ho.
U střelnice však s vámi bude při závodech poprvé Zdeněk Vítek.
To bude naprosto jiné. Ale Zdendu znám výborně, byl jedním z mých nejbližších členů reprezentace, dokud ještě závodil. Snad nikdo jiný není tak v pohodě jako on.
Veronika Vítková mi říkala, že ho ještě neslyšela zvýšit hlas.
To je pravda. Přesto si mu nikdo nedovolí odporovat. Zdeňkovo slovo má váhu a pořádek si umí udělat.
