Dnes (ve čtvrtek - pozn. red.) zbývá 99 dní do zahájení her v Soči. Připadají vám už blízko, nebo pořád daleko?
Ty jo! Mně přijde, že to hrozně utíká. Už od jara. Takhle rychlý rok jsem snad nikdy nezažila.
A bude se nadále zrychlovat...
Já vím. Už teď to pociťuju.
Těšíte se a zároveň cítíte tlak?
Právě. Na olympiádu se strašně moc těším, ale taky si uvědomuju, že po minulé sezoně to pro mě bude hodně těžké. Dochází mi, že teď už mě nezná jen hrstka lidí.
Naopak. Můžete se stát jednou z českých tváří her v Soči.
To by byla obrovská čest. Sport je tenký led, mohu být v takové pozici naposledy. Jednu sezonu vám to jde, jinou ne. Je to jako v životě.
Abyste ustála tlak, začala jste spolupracovat s psychologem?
Ano. Učí mě spoustu věcí pochopit a srovnat si v hlavě. Stejně jako já já zastáncem názoru, že štěstí přeje připraveným. Tím mě uklidňuje. Ale přesto: Lidská povaha je tak nevyzpytatelná. Hrozně obdivuji lidi, kteří se více let dokážou udržet ve špičce. Pro mě je to čím dál tím méně pochopitelné. Jsem letos sama na sebe zvědavá. Až čas ukáže, nakolik jsem psychicky silná, abych to všechno ustála.
V čem byla vaše příprava nejvíc jiná, když od léta trénujete s týmem mužů?
Především byla o hodně náročnější než kdykoliv předtím. Ovšem po zdravotní stránce jsem měla štěstí, že jsem od jara neřešila žádnou nemoc. To je u mě nevídané.
Budete ostře sledována právě i proto, že se připravujete s muži.
Určitě. Ale řekla jsem si, že závodní život sportovce není moc dlouhý a jak se říká, kdo se bojí, nesmí do lesa. Chtěla jsem to s mužským týmem zkusit. Čím dříve jsem se k tomu odhodlala, tím líp. Ondru Rybáře znám odmala jako člověka i trenéra, byl jedním z mých vzorů. Jsem ráda, že jsem dostala šanci trénovat pod ním.
Kromě tréninku jsou změnou i vztahy v mužské skupině, ne?
Pravda je, že naši kluci umí i ze sebevětšího problému udělat grotesku. Což je na soustředěních, kde spolu trávíme tolik času, moc fajn.
Je tedy v mužském týmu snazší soustředit se na výkon?
Chlapi mají na rozdíl od holek v povaze, že nerozebírají různé věci kolem. To mi vyhovuje. Komunikace s nimi je potom mnohem jednodušší.
Jaké však nyní budou vaše vztahy s koučem žen Šikolou? Ten nenesl váš odchod úplně dobře.
Chápu, že pro něj to nebylo příjemné. Vím, co vše pro mě udělal, a jsem mu vděčná. Ale život skýtá různé cestičky. Já si vybrala jinou. Doufám, že mi to odpustí a pochopí, pro co jsem se rozhodla.
Bude teď větší rivalita mezi vámi a Veronikou Vítkovou, která u Jindřicha Šikoly zůstala?
Doufám, že to bude jak v minulosti ve vši slušnosti a pohodě a že každá budeme dělat, co nás baví.
K přestupu vás údajně navnadily triumfy překážkářky Zuzany Hejnové, která rovněž trénuje s muži. Byla největší inspirací?
Vnímala jsem její postoj tak, že pro sportovce je důležité, když se může pořád na někoho dotahovat. Sama sebe jsem pak přesvědčila: Musíš to zkusit.
