Na přelomu 40. a 50. letech dovedl v rozpětí šesti roků tým Minneapolis Lakers (dnes Los Angeles) k pěti prvenstvím v NBA (dříve BAA).
I díky tomu byl v roce 1995 zapsán do síně slávy Johna Nasmithe, vynálezce basketbalu, po němž bylo ocenění pro nejlepší hráče, trenéry a funkcionáře historie basketbalu pojmenováno.
Právě před dvaadvaceti lety Kundla překvapil tím, že v závěru svého projevu k uvedení do síně slávy řekl: „Ďakujem.“
Upozornil tak na fakt, že jeho otec Ján byl slovenský přistěhovalec do USA, který odešel z tehdejšího Rakouska-Uherska nedlouho před první světovou válkou za prací a usadil se v Pensylvánii, kde pracoval jako horník a později jako ocelář.
Slovenštině stále rozumímLegendární basketbalový trenér John Kundla přiznal, že i přes svůj původ Československo nikdy nenavštívil. Váš otec byl Slovák. Rozuměl byste ještě slovenštině? Navštívil jste někdy Slovenko? Co si pamatujete o svém otci? Jak jste se dostal k přezdívce Dracula? John Havlicek je největší legenda, co se týká amerických basketbalistů československého původu. Znáte se i osobně? |
Už během války se potkal s rakouskou imigrantkou Annou a v roce 1916 se jim narodil malý John. O pět let později se spolu s matkou přestěhoval do Minneapolisu, Kundlova osudového města.
S otcem se od té doby nevídal, přesto mu po něm vedle jména a příjmení jedna věc zůstala. A sice fakt, že vedle angličtiny mluvil slovensky.
Basket hrál i na bitevní lodi
Záhy začal s basketem, v polovině třicátých let se stal oporou místní střední školy.
Sto osmdesát osm centimetrů vysoký rozehrávač dostal později na Minnesotské univerzitě kvůli svému původu přezdívku Dracula a i tam patřil na pozici rozehrávače či křídla k ústředním hráčům týmu Minnesota Golden Gophers.
Po úspěšném ukončení studia však začal dělat trenérovi týmu Davu MacMillanovi asistenta a k tomu si vzal na starost středoškolský tým Minneapolisu, kde se stal hlavním trenérem už ve 24 letech.
Navíc se v roce 1940 stihl oženit s dlouholetou přítelkyní Mary, s níž vychoval šest dětí a žil s ní až do její smrti v roce 2007.
Brzy po sňatku vstoupily USA do druhé světové války, a tak musel Kundla kariéru přerušit a narukovat do amerického vojenského námořnictva, konkrétně k jednotkám, které se podílely na obojživelných operacích.
Postupně se vypracoval do hodnosti podporučíka, který měl na zodpovědnost péči a údržbu děl a muničního materiálu v Evropě, později i v Pacifiku. Přesto se basketbalu ani na moři daleko od domova nevzdal.
„Basket jsme hrávali i na palubě. Měli jsme dobrý tým, hrával s námi i kapitán lodě,“ vzpomínal Kundla ve svém portrétu, který novinář Chris Tomasson vydal v roce 2014.
Kvůli vředům byl Kundla v roce 1945 v průběhu bitvy s Japonskem o Borneo převezen do USA a znovu se vrátil k trénování po bok svého učitele MacMillana.
V roce 1947 mu přistála na stole nabídka z Minneapolis Lakers, týmu hrajícího NBL, jakousi protiváhu tehdejší BAA (NBA).
Ten ji však nejprve s díky odmítl, protože americký „college basketball“ byl v té době populárnější než liga profesionálů. Vedení Lakers ale přišlo s dvojnásobnou nabídkou na 6000 dolarů ročně a tu už Kundla přijal.
Odchod do Los Angeles odmítl
Ročník 1947/48 s Lakers hned vyhrál, a klub se proto po sezoně rozhodl přijmout nabídku perspektivnější BAA.
Z následujících šesti sezon Minneapolis ovládl soutěž hned pětkrát, nevyhrál jen v roce 1951, kdy kvůli zlomenému kotníku nemohl hrát nejlepší hráč té doby George Mikan.
I tak získal Kundla s Lakers tři tituly NBA v řadě, což se později povedlo jen trenérským legendám Redu Auerbachovi a Philu Jacksonovi.
V roce 1957 se rozhodl z pozice trenéra odstoupit, aby dal příležitost začínajícímu kouči Mikanovi, a přesunul se do role funkcionáře.
Mikanovo angažmá u týmu však netrvalo dlouho, kormidla se znovu chopil Kundla a o rok později dovedl Lakers až do finále. Hodně mu k tomu pomohl nováček Elgin Baylor, jedna z prvních afroamerických hvězd v soutěži.
Po sezoně klub koupil nový majitel a celou organizaci přestěhoval do Los Angeles. Kundla se stěhovat odmítl. „Nelíbil se mi tamější životní styl, Hollywood, alkohol, slyšel jsem dost o drogách a podobně,“ vzpomínal později.
Zůstal tedy v Minneapolisu, kde v dalších deseti letech vedl tým své alma mater, Minnesotské univerzity. Poté s trénováním skončil. Od roku 1989 pak jako divák pravidelně navštěvuje domácí zápasy NBA místních Timberwolves.
„Jsem ze staré školy, ale basketbal mě stále velmi baví. Sice moc nemám rád smečování, ale současní hráči střílejí o hodně přesněji, ty trojky jsou neuvěřitelné, jejich zavedení úplně změnilo hru,“ uvedl.
„Basketbal se stal hrou, ve které je nejdůležitější střelba. Přirozeně, kvalitní defenziva je stále klíčem, bez něj titul nevyhrajete,“ přidal svůj pohled na současnou NBA.