Slovenský hokej v rozkladu. Odvrací se hvězdy a nikdo nechce trénovat národní tým

Slovenský hokej má od června nové vedení, ve skutečnosti to však vypadá na slušné bezvládí. Staronový šéf Igor Němeček a jeho podřízení čelí negaci ze všech stran.

Slavní hráči sepsali petici, v níž svazu nejvíce vyčítají neférovost ve volbách (více ZDE) a následně bojkotovali vyhlášení ankety Hokejista sezony, kterou vedení slovenského hokeje vzápětí muselo zrušit.

Teď se ven provalil další krach, který se dotýká hledání nástupce Vladimíra Vůjtka u reprezentace. Zdeno Cíger totiž v rozhovoru pro slovenský deník Šport přiznal: „Dostal jsem od svazu nabídku, ale odmítl ji.“

Zdůvodnění? Chce se dál věnovat mladým hráčům ve své akademii. „Nemůžu ty děti nechat jen tak. Dennodenně vidím, jak se zlepšují, cítím se mezi nimi úžasně. Neumím si představit, že by jsem je odepsal ze dne na den.“

Podivná slova, že? Kdo by přece odolal nabídce stát se trenérem národního týmu, vždyť to je největší vyznamenání a čest. Alespoň takové věty slýcháme pokaždé, když někdo podobnou nabídku dostane.

Není těžké rozpoznat, že je Cígerova reakce dalším střípkem v celkové mozaice svědčící o rozkolu a neudržitelnosti situace. Je vůbec možné, aby současné vedení slovenského hokeje fungovalo, když je všem pro smích?

I sám Cíger otevřeně přiznává, že je zastáncem Richarda Lintnera, neúspěšného kandidáta na šéfa svazu, od něhož si všichni slibovali, že na Slovensku nastolí nový trend, který tamní hokej vytáhne z bídy. „Po výhře Igora Němečka ve volbách náš hokej potřebuje i kompromisy, aby se uklidnila situace,“ vysvětloval Cíger své odmítnutí.

Svaz sice hned druhý den po zveřejnění Cígerovy zpovědi vydal prohlášení, v němž se pokusil popřít, že ho někdy s nabídkou na post reprezentačního trenéra oslovil, tomu však nikdo nevěří.

Posuďte sami: „Je pravda, že nejvyšší orgán SZĽH, výkonný výbor, uznává a váží si trenérských kvalit Zdena Cígera, ale nikdo z vysokých představitelů včetně prezidenta, generálního sekretáře nebo členů výkonného výboru Zdena Cígera s oficiální nabídkou neoslovil.“

Jenže jak se pozná oficiální nabídka od té neoficiální? Je pravděpodobné, že by si Cíger všechno vymyslel? A nejde spíš o snahu zamést pod koberec další fiasko svědčící o naprostém rozkolu slovenského hokejového hnutí, v němž svaz zaujal pozici totálně odepsaného a nerespektovaného vládce, se kterým nechce mít nikdo nic společného?

Jen pro doplnění: svaz k reprezentaci také marně hledá nového generálního manažera, tuhle lukrativní nabídku pro změnu odmítl Miro Šatan.

Jen těžko si představit, že by se za současné konstelace našel někdo, kdo by k reprezentaci chtěl. Šatan i Cíger dobře vědí, že by stáli proti všem a především že by těžko skládali dohromady tým, když většina hvězd odmítá reprezentovat.

Svazu tak nezbývá, než doufat, že se situace časem uklidní. Pokud ne, budou muset přijít předčasné volby. Jinak slovenskému hokeji hrozí mezinárodní ostuda.

„Netajím, že mnou občas lomcují ambice vrátit se do velkého hokeje, ale neprožívám to zbytečně dramaticky. Nepospíchám. Je mi v podstatě jedno, jaká změna nastane, jen když bude skutečně pozitivní. Možná bude muset sahat až do sféry politiky,“ prohlásil Cíger.