31. května 2010 15:30 Lidovky.cz > Sport > MS ve fotbale

Slovenská legenda Moravčík: Český fotbal je pořád o krok dál

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Ľubomír Moravčík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ľubomír Moravčík. | foto: ČTK
PIEŠŤANY (OD ZPRAVODAJE LN NA SLOVENSKU) Říkejte tomu klidně satisfakce. Vždyť slovenští fanoušci na tu chvíli čekali sedmnáct let. Jejich fotbalisté poprvé v historii vyrazí na velký šampionát, zatímco ti čeští zůstanou doma. Na mistrovství světa se letité pořádky poprvé převrátí úplně naruby.

Největší hvězda slovenského fotbalu 80. a 90. let Ľubomír Moravčík (44) jen mávne rukou. V roce 1990 zažil euforii společné reprezentace na šampionátu v Itálii, a pak - Česku vždy držel palce.

"Musíte i nám dopřát trochu radosti. Vždyť vy už jste jí měli tolik. Konečně budeme u televize netrpěliví i my," smál se Moravčík při rozhovoru pro LN a deník Sport.

Ľubomír Moravčík.

Z legendárního záložníka je dnes hráčský agent, ale jinak se nic nezměnilo. Věčně usměvavý a ústa stále jako kulomet. Libozvučná slůvka pálí tak rychle, až se jeho odpovědi mění v jakousi melodii.

Zakaboní se vlastně jen jednou. To když přizná, že Slovákům přímo v Jihoafrické republice fandit nebude. "Mrzí mě to, ale je to trochu z ruky. Navíc to není zrovna lákavá destinace," říká omluvně.

Slováci jsou před šampionátem hodně optimističtí. Vy také?
Slovensko je na tom podobně jako my v roce 1990. Tehdy jsme také měli špatné výsledky v přípravě, byly tam tahanice kolem Knoflíčka a Kubíka (řešilo se, zda se oba hráči, kteří emigrovali, mají vrátit do reprezentace - pozn. red.), takže jsme do Itálie jeli s malou dušičkou. Ale první zápas nás nastartoval a nakonec jsme prožili krásné tři týdny. Proto teď musíme zvládnout první zápas s Novým Zélandem. Vím, jak je to důležité.

Ľubomír Moravčík

- Narodil se 22. června 1965 v Nitře a dodnes je považován za jednoho z největších talentů slovenského fotbalu. Drobný záložník byl výtečný technik, který svým uměním bavil diváky.

- V roce 1990 z Nitry přestoupil do francouzského St. Etienne, ve Francii hrál i za tým SC Bascia, ale proslavil se až ve Skotsku. V roce 1998 si ho do Celtiku Glasgow přivedl trenér Jozef Vengloš a Moravčík se brzy stal nesmrtelnou legendou slavného klubu.

- Za národní tým odehrál 79 zápasů a svůj vrchol zažil na mistrovství světa 1990 v Itálii, kde s československým týmem došel až do čtvrtfinále.

- S fotbalem skončil v roce 2002 kvůli zranění kotníku. Jako trenér vedl slovenskou reprezentaci do 17 let, v lize koučoval Zlaté Moravce a dnes je z něj hráčský agent.

Jako když jste v roce 1990 porazili Američany.
Přesně. Druhý den přišli novináři, my jsme dávali rozhovory a bylo to celé příjemné. Tehdy to mělo výhodu, že Itálie nebyla pro fanoušky daleko, takže jich na další zápas s Rakouskem přijela spousta. Byla to neuvěřitelná atmosféra.

Na co vzpomínáte nejraději?
Právě na ten zápas s Rakouskem. Bylo to takové sousedské derby. Rakušáci si věřili, my jsme byli dobře nastartovaní. V hledišti bylo 25 tisíc Čechoslováků a 25 tisíc Rakušáků. Byl to velký souboj a my vyhráli 1:0. Byla to ta nejkrásnější noc, slavili jsme až do rána.

To jste už tehdy mohli?
Po takovém zápase se nedá usnout, to vám garantuju. Něco podobného jsme pak zažili i v Bari s Kostarikou. Já tehdy ještě slavil narozeniny. Byly tam i manželky, slavili jsme. Prostě fantazie. Těžko si o půlnoci lehnete do postele a usnete. Ale bylo to v rámci slušnosti.

Zmínil jste Luboše Kubíka a Ivo Knoflíčka. Jak bylo těžké je přijmout zpět? Hlasovalo se?
Nehlasovalo se, ale diskutovalo se. Bylo to pozitivní, každý si mohl říct svůj názor. Vedení týmu to neřešilo o nás bez nás, to bylo důležité. Kubík a Knoflíček byli výborní kluci, takže neměli problém se vrátit a zapadnout zase do týmu.

Dával Knoflíček k dobru historku, jak prchal ze soustředění Slavie v Německu?
To víte, že sranda byla. On je lidový bavič, dodnes spolu máme dobré vztahy. Jejich návrat nebyl takový problém, kvalifikaci odehrálo šestnáct, možná sedmnáct hráčů, takže tam pro dva hráče byl prostor. Nikdo nemusel cítit křivdu.

S kým z toho týmu jste dnes nejvíce v kontaktu?
Od doby, co jsem hráčský agent, jsem byl v poslední době párkrát za Jozefem Chovancem, ale nejvíc jsem byl vždy v kontaktu s Ivanem Haškem. On hrál ve Štrasburku, já v St. Étienne, takže jsme si telefonovali, potkávali jsme se při zápasech. Ivan je skvělý člověk, byl to na mistrovství před dvaceti lety správný kapitán. Měl takové charisma, že věděl, jak dát všechny ty kluky dohromady.

Ľubomír Moravčík.

Spojoval tam i českou a slovenskou část národního týmu?
My to spíš rozdělovali na Spartu a zbytek světa. (směje se) Většinou to pak vyšlo tak, že Slováci a Moraváci bojovali proti Spartě. Bylo tam možná devět hráčů ze Sparty a několik z nich byli i Slováci.

Nežárlili tehdy hráči, že je tam moc sparťanů?
Žárlit mohl jen někdo omezený. Sparta byla za mé éry sedmkrát mistrem, tak kdo tam měl hrát? Sparta měla za sebou zápasy s Barcelonou, Realem Madrid, ti hráči měli největší zkušenosti. Pan Vengloš (trenér - pozn. red.) byl natolik inteligentní, že věděl, kde má hledat kostru týmu.

Šlo o první velký turnaj po revoluci, celou zemi zachvátila fotbalová horečka. Dá se to srovnat se současnou situací Slovenska?
Vezměte si, jak trnitou cestou jsme si museli projít. Vy jste takovou euforii zažili už v roce 1996, když jste se po rozdělení dostali hned na první šampionát. Nás čekalo těžkých sedmnáct let, ale možná to teď bude o to krásnější.

Má teď Slovensko stejně silnou generaci, která se sešla v Itálii?
Teď je úplně jiná doba. Tehdy jsme až na pár hráčů byli všichni z československé ligy, zatímco teď už všichni hrají venku. Pro ně je šampionát spíš takovou odměnou, že se fotbalu věnují od deseti let. Pro nás to byl odrazový můstek, zatímco pro ně spíš takový bonus.

Neříkal jste si někdy: Škoda že revoluce nepřišla dřív?
Já to díky bohu stihnul. Když přišla revoluce, bylo mi pětadvacet. Měl jsem kamarády, kteří uměli hrát fotbal minimálně stejně jako já, jenže v té době jim už bylo třeba dvaatřicet. Mohl jsem se narodit o pět let dřív a šel jsem maximálně tak někam do Belgie.

Takže konec kariéry pro vás pak finančně nebyl tak drastický jako pro jiné hráče?
Byl jsem dlouho venku, takže jsem si vydělal dost peněz na to, abych při rozumném stylu života byl v pohodě. Myslel jsem na zadní kolečka. Zkoušel jsem to pak jako trenér, to mi nevyšlo, tak teď to zkouším jako agent. Je mi pětačtyřicet, nechci jít ještě do důchodu.

Jak dlouho máte licenci?
Asi měsíc.

Vážně, tak krátce?
Pohrával jsem si s tou myšlenkou už dřív, ale stále mě to táhlo spíš k trénování. Je to takové kreativnější, fotbalovější. Hráčský agent, to už je spíš byznys. Žádná kreativní práce. Hodně cestování, dřiny a mnohem méně radosti.

Proč jste trenéřiny nechal?
Udělal jsem si profilicenci a asi dva roky jsem pracoval jako trenér na svazu. Skončila mi smlouva a já chtěl zkusit každodenní trenéřinu. Prostě práci v klubu. Dostal jsem nabídku od Zlatých Moravců, jenže jsem neměl výsledky a poslední rok a půl jsem už nedostal žádnou nabídku. Řekl jsem si, že asi nejsem žádoucí, tak jsem šel zkusit tohle. Ale pozor, není to žádná sranda, agenta nemůže dělat každý.

Máte to jednodušší díky slavnému jménu?
Když začnete spolupracovat s hráčem, kterému je šestnáct, těžko si už bude pamatovat, kdo byl Moravčík. Možná mu to řekne jeho táta. Jistě, jméno má svou váhu, ale neulehčuje mi to. Dělám hráčům takový servis a to musím dělat, ať se jmenuji jakkoliv.

Zastupujete i známější hráče?
Chci se pomaličku rozběhnout a vytipovat si mladé hráče od šestnácti do osmnácti let. Když můžu někomu pomoct s kontakty, rád to udělám. Když ve Skotsku nebo Francii řeknu, že je někdo dobrý, určitě nad ním budou přemýšlet. Ale nehoním se za hráči, které bych mohl rychle prodat. To by bylo hloupé. Musím být trpělivý.

Ľubomír Moravčík v dresu Celticu Glasgow.

Mluvil jste o současném trenérovi Sparty Jozefu Chovancovi. Máte přehled i o českém fotbale?
Jsem už šest let doma, takže mám dost velký přehled. Vím, jací hráči jsou na Slovensku i v Česku.

Takže: která země má větší budoucnost v mládeži?
Český fotbal je pořád o krok dál. V úspěších, v mládeži. Měli jste úspěchy s jednadvacítkou, dvacítkou, sedmnáctku máte na mistrovství Evropy. Tam jsme my ještě ani nebyli. Český fotbal je pořád výš.

To zní divně, když v Jihoafrické republice budou jen Slováci.
Musíte i nám dopřát trochu radosti. Vždyť vy už jste jí měli tolik. Konečně budeme u televize netrpěliví i my.

Může se teď kormidlo otočit na slovenskou stranu?
Postupně nás možná svět začal brát trochu vážně, ukázalo se, že i na Slovensku se hraje fotbal. A pak je tu ještě Vlado Weiss (trenér reprezentace - pozn. red.). Ve fotbale je to na Slovensku velmi důležitá postava, stejně jako Ivan Hašek v Česku. Věřím, že by jejich spolupráce mohla fungovat. Třeba si v mnoha věcech pomůžeme.

Jak to myslíte?
Hrozně se mi líbí myšlenka společné ligy. Kdyby se to podařilo skloubit s požadavky UEFA, bylo by to možná řešení pro obě soutěže. Tedy hlavně pro tu slovenskou.

Máte zprávy, jestli se tento projekt posunul dál?
Nemám, ale ta myšlenka tu je. Kdybych mohl, maximálně to podpořím. Je to budoucnost. Československá liga má své opodstatnění.

Proč se vám tak zamlouvá?
Z komerčního hlediska je to jednoznačné, i pro Čechy by to bylo zajímavé. Souboje se slovenskými soupeři měly vždy svůj náboj. Jde jen o to, jak vyřešit místa v pohárových soutěžích. To je ta brzda.

Těch míst pro obě země by totiž celkově ubylo.
Jde o to, jestli chceme pozdvihnout fotbal, získat diváky, nastartovat to, nebo hrát jedno předkolo v Evropské lize a konec. Když slovenský tým uspěje v československé konkurenci, znamená to, že je opravdu dobrý a má i na to, aby uspěl v pohárech.

Takže by podle vás stálo za to obětovat polovinu míst v pohárech?
Vezměte si, že teď není fotbal komerčně zajímavý ani v jedné zemi. Chybí sponzoři, peníze, takže je velmi těžké vybudovat ekonomicky silný klub. Nejprve musíme té lize udělat jméno, aby o ni zase byl zájem. A určitě je zajímavější zápas Sparta-Slovan než Sparta Kladno. Nechci nikoho urazit, ale to si musíme říct otevřeně.