Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Neumannová: Cukání už dnes necítím

Sport

  11:00aktualizováno  12:04
VAL DI FIEMME (Od zpravodaje na MS v Itálii) - Potřetí během dvaadvaceti let je Kateřina Neumannová na mistrovství světa lyžařů v italském údolí Val di Fiemme. Poprvé sem dorazila v roce 1991 jako mladičká juniorka, podruhé v roce 2003 coby budoucí matka a potřetí letos jako čtyřicetiletá žena mnoha funkcí.

Slavná česká běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová foto: Mafra - Viktor Chlad

Žádné místo nepořádá světový šampionát častěji, přesto jste tu nikdy nebojovala o medaile. Zvláštní, že?
No ano, poprvé jsem byla nezkušená, podruhé těhotná a teď už je pozdě.

Čím jste tu letos víc: televizní komentátorkou, průvodkyní, nebo organizátorkou?
Vším dohromady. Ráno začínám v osm a končím o půlnoci. Běhám tu mezi televizí, mezi čtyřiceti klienty firem, jejichž pobyt organizuji, a mezi akcemi, se kterými pomáhám Czech Tourismu. Je toho hodně a mě to baví.

Stíháte si užít mistrovství světa?
Ne. Včera jsem byla poprvé na chvíli na běžkách. Ale s tím jsem počítala. V mém zaměstnání na Dukle jsem si vzala dovolenou, abych tady tohle všechno mohla dělat. Pro mě je to práce i zábava.

Necuká to s vámi při závodech? Nechtěla byste znovu vjet se startovním číslem do stopy?
Když jsem si tu projížděla tratě před sobotním skiatlonem, kdy byly ideální podmínky, říkala jsem si: Na takhle tvrdém sněhu bych chtěla závodit. Ale aby to se mnou cukalo, to ne. Možná tak v prvních dvou letech po kariéře, kdy jsem ještě relativně měla formu. Teď už cítím, že na to nemám.

Jak byste v úterním závodě na 10 kilometrů dopadla? Kolik vteřin za vítězkou?
Vůbec netuším. Hlavně bych se strašně vytrápila a za chvíli bych byla v těch kopcích zakyselená.

Ital Di Centa závodí – a ne špatně – i po čtyřicítce.
Ono se to dá. I Finka Kirvesniemiová běhala do čtyřiceti, vracela se po dvou dětech. Kdybych dál trénovala, asi bych mohla být na slušné úrovni do první desítky. Ale je dobré skončit ve správný okamžik, což se mi z pohledu sportu určitě povedlo. Pro chlapy je protahování kariéry z pohledu rodiny jednodušší. Já si neumím představit, že bych dál závodila a řešila do toho servis mé dcery, která už chodí do školy. Všechno má svůj čas.

Po oslavě 40. narozenin jste řekla, že jste dospěla k mezníku, kdy se chcete vypořádat s minulostí a hledět do budoucnosti. To kvůli té čtyřicítce?
Ne, ne. Já se v současnosti cítím fyzicky fajn, bez ohledu na to, že se ta trojka změnila na čtyřku. Ten mezník je míněn spíš z pohledu životních zkušeností. Najednou si spoustu věcí dokážete líp srovnat v hlavě. Teď se mi pracovně daří. I proto se cítím rozhodně líp než před pár lety.

Jak tu svoji budoucnost vidíte? Pouhá funkcionařina na Dukle by vás podle mě neuspokojila.
Jsem hodně akční. Zatím se mi daří kombinovat práci kolem armádního sportu a své nárazové aktivity. Hrozně ráda mám Itálii, organizuji tu třeba prodloužené víkendu pro skupiny lidí a starám se tu o ně jako exkluzivní průvodce.

Minulý týden jste prohlásila, že nebýt lásky, možná byste se do organizace mistrovství světa v Liberci nepustila. Co byste tehdy udělala jinak, kdybyste mohla?
Už se nechci pořád vracet k věcem, které jsem tolikrát probírala. Řeknu to jinak. Teď jsem někde viděla porovnávání financí Liberce a biatlonu v Novém Městě. To přece nejde. Biatlon pořádal šampionát v jednom areálu, Liberec musel mít areály dva. Nebo si vezměte mistrovství ve Val di Fiemme. Vůbec nemá do rozpočtu zahrnuté investice. Co se tu postavilo, řešila přímo regionální vláda, nikoliv organizační výbor.  Kdybych něco mohla zpětně udělat jinak, rozhodně bych změnila systém financování libereckého mistrovství.

Jak?
Nastavila bych ho jinak. Na jednu stranu tehdy bylo oddělené město a organizační výbor, ale na druhou stranu tam nebyla přesně vytyčená mez, kde končí práce jednoho a začíná práce druhého. I proto pak docházelo k přehazování zodpovědnosti a dodělávek. V Oslu na minulém lyžařském šampionátu přesně věděli, že od města převezmou areál se sto židlemi a když chtějí víc židlí, musejí si je zaplatit sami. Tak jasně vymezené věci v Liberci nebyly.

Mrzí vás, že jste do toho tehdy šla?
Ta odpověď má dvě části. To, co jsem si dva tři roky po Liberci prožila, bych opravdu nechtěla prožívat znovu. Kdybych mohla říci "tenhle kus mého života nebude", asi bych to uvítala. Na druhou stranu je potřeba brát si z toho i ta pozitiva.

A ta byla jaká? Samotný poklidný průběh libereckého mistrovství?
U nás je neustále prezentované jako obrovský průs.., a tak to prostě nebylo. Mělo to dvě různé části. V zahraničí jsme si s jeho samotnou organizací ostudu neudělali. Jenže to by bylo na dlouhé povídání, já už to opravdu nechci dál rozebírat. Ty věci se staly, jak se staly. Musíme se z nich poučit do budoucna. Teď se chci opravdu dívat dopředu. Třeba na to, jak funguje lyžařský areál, který jsem pomáhala zřizovat v Chuchli, a jak je tam plno. To mě nyní naplňuje.

Autor: