Vy se tak necítíte, že?
Já jsem jen jedním z týmu. Všichni táhneme za jeden provaz a já chci co nejvíc pomoct týmu. A ne si hrát na něco, co nejsem.
Měl jste se zápasu obavy?
Zpočátku jsem byl trošku na trní, protože jsem nevěděl, co od toho očekávat, a jestli vůbec budu stíhat bruslit. Postupem času jsem si ale zvyknul a zápasem se nějak probojoval. Doufám, že příště to bude lepší. Hlavně mám radost z vítězství, protože jsme ho potřebovali jako sůl.
ČTĚTE TAKÉ |
Se svým výkonem tedy spokojený nejste?
Mohlo to být daleko lepší.
Co s vámi dělalo, když jste zase po devíti letech oblékl reprezentační dres?
Neřekl bych, že to byl divný pocit, ale zvláštní určitě. Člověka při tom napadají různé myšlenky, vzpomněl jsem si na své bývalé časy v reprezentaci a generaci, se kterou jsem je prožíval. Vždycky pro mě byla čest reprezentovat, národní tým bych nikdy neodmítnul. A krásné to bylo i teď. Už od pondělního srazu jsem tady cítil dobrou náladu a pohodičku, v tom dobrém slova smyslu.
Dokonce jste přihrál na gól Dominiku Simonovi.
Vynikající práci odvedl v rohu Vláďa Sobotka, když vybojoval puk a nechal mi ho, abych si ho sebral. Já jsem ho jen posunul na Símu (Simona). Klobouk dolů, jak parádně to zakončil. Já si přitom v jednu chvíli říkal, proč střílí, když je před brankou úplně sám. On je velká budoucnost českého hokeje.
Jak se vám hrálo s nimi v lajně?
Výborně! Dominik sice nemá takové zkušenosti, ale vůbec na něm není znát, že je mu teprve dvacet let. Vláďu Sobotku ani nemá cenu komentovat - to je v současnosti jeden z nejlepších hráčů našeho hokeje.
Jací byli Rusové soupeři?
Přijeli sice s mladými kluky, ale hráli výborně, extrémně dobře se pohybovali a měli i několik šancí. Zápas nebyl tak jednoznačný. A ani po vedení 3:0 to nebylo jasné. Tříbrankový náskok je v hokeji nejhorší. Kdybychom dostali jeden gól, Rusové by byli zpátky v zápase. My měli v kádru zkušené kluky, kteří mají něco odehráno. A právě tohle se projevilo. Ovšem hlavním důvodem, proč jsme vyhráli, byl Saša Salák. Byl prostě vynikající.
