Roger Federer se dívá, jak mu losují soupeře – a sleduje eso za esem. Těžké až supertěžké váhy. Ale zůstává v pohodě. „Je pro mě lepší potkat je dřív,“ říká švýcarský tenisový maestro.
Vzpomínka na Australian Open, kde postupně zdolal Berdycha, Nišikoriho, Wawrinku i Nadala a navýšil svůj rekordní počet grandslamových titulů na sladkých 18? Kdepak, realita dneška.
Na „pátém grandslamu“ neboli tisíci body honorovaném turnaji v Indian Wells má los ještě horší. „Klidně tomu říkejme skupina smrti,“ líčil reportérům, když se dozvěděl, že v jeho čtvrtině pavouka jsou Rafael Nadal, Novak Djokovič, Juan Martín Del Potro, Nick Kyrgios a Alexander Zverev.
  |
Bude-li platit žebříčkové nasazení, mohl by si finále z Melbourne proti Nadalovi zopakovat již ve 4. kole a ve čtvrtfinále se střetnout se srbským fakírem Djokovičem.
Že by ale zuřil? Kdepak. „Těším se,“ pronesl. „Jednak takový los znamená, že se spousta es vyřadí navzájem. A co je hlavní: Já sem přijel, abych se mohl utkat s těmi nejlepšími. A je mi poměrně jedno, v jaké fázi turnaje to bude.“
Po promaroděném loňsku vstupoval do prvního grandslamu roku z ještě nižší pozice. I tehdy se čekalo, jak projde pekelně náročnou cestu, kdy klopýtne. Nic takového. Federer byl báječný. Nejlepší.
„A abych řekl pravdu, pořád nemůžu uvěřit, že to je skutečné,“ líčil v USA. „Ke štěstí by mi tam stačilo opravdu málo. Bral bych čtvrté kolo, čtvrtfinále mi přišlo jako neuvěřitelný scénář... A dopadlo to takhle. Pořád jsem překvapený.“
Šťastnou sedmičkou australských duelů prošel bez zaváhání. Dal si pauzu, radoval se, v Praze před zaplněným Staroměstským náměstím propagoval Laver Cup, svůj nápad na střet těch nejlepších z Evropy proti zbytku světa.
Pak odjel k potěše tamních šejků na druhý turnaj sezony do Dubaje – a vida. Vypadl ve 2. kole.
I proto je při americké misi poměrně opatrný. Zabijácký los je mu celkem fuk, zato si je vědomý svých limitů, své nevyhranosti.
„Nemyslím si, že bych měl hodit celý plán návratu přes palubu jen proto, že jsem vyhrál Australian Open,“ řekl novinářům. „Dál se snažím být co nejuvolněnější. Jasně, každý ode mě teď chce velké věci. Ale já to beru tak, že se dál vracím. Žádná velká očekávání.“
Možná je to chytrá strategie, v Melbourne rozhodně fungovala. A možná už si vážně tenis užívá. Chápe, že v 35 letech se může kariéra rychle odporoučet. Však i v Praze byl vzorem profesionála: příjemný, vstřícný, uvolněný. „Jsem rád, že jsem zpět v Indian Wells,“ potěšil i tamní pořadatele. „Každý trénink mě baví víc než kdy jindy.“
Turnaj pyšnící se štědrým bodováním i velmi luxusními podmínkami začal v noci na pátek, Federer a další hvězdy měly na úvod volno. Pak se vše rozjede a Andy Murray, žebříčkově suverénní jednička, má příznivější podmínky než zbytek.
Druhý Djokovič tápe, náskok na ostatní je horentní. Že by ho snad mohl ohrozit mistr ze Švýcarska? „Ale no tak. Jeden titul nic nemění,“ zlehčuje krasojízdu z Melbourne. „Každý z nás by chtěl být jedničkou, nyní si to velmi, velmi zaslouží sir Andy. Já bych musel vyhrát opravdu hodně velkých turnajů.“
Tak do toho. Třeba hned teď.
