2. února 2010 6:26 Lidovky.cz > Sport > Olympiáda

Sjezdařka Záhrobská: Na medaili mám, i když mi teď chybí šmrnc

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Šárka Záhrobská dostala na olympiádu od dětí z dětských domovů nového maskota. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Šárka Záhrobská dostala na olympiádu od dětí z dětských domovů nového maskota. | foto: ČTK
PRAHA Padesát na padesát. Tak vidí svoje šance lyžařka Šárka Záhrobská (24) na olympiádě, na niž zítra odlétá.

Z dosavadních sedmi slalomů v sezoně jste se na stupně vítězů podívala pouze jednou. Na jednu stranu tento fakt může znamenat pro vás jistou psychickou výhodu, protože vás zbaví tlaku okolí, na stranu druhou může pošramotit vaše sebevědomí. Jak vnímáte vaši situaci?
Šance prosadit se ve slalomu vidím padesát na padesát. Pokaždé. Stejně bych ale mluvila, i kdybych vyhrála poslední čtyři slalomy. Také olympijský závod může být příběh pouze o jedné brance. Stačí, abych v ní chytla "špicara" a na další šanci můžu čekat celé dlouhé čtyři roky.

V listopadu jste sice vyhrála slalom v Aspenu, poté jste se ale do první pětky dostala už pouze jednou. Pročpak?
Sice je hezké pokaždé dojet do desítky, ale při závodech jsem se necítila tak, jak bych chtěla. Jízdy nemají šmrnc, i když se jim snažím dát dynamiku a mrštnost. Nevím, proč mi to nejde. Záleží ale na spoustě věcí, třeba i na probuzení. Navíc lyžování někdy nemá logiku.

Před olympijskou sezonou jste se rozhodla pro přípravu bez svého otce. Jak se zpětně díváte na váš zmíněný počin?
Svého kroku nelituju, jsem naprosto spokojená. S tátou a bráchou se ale v olympijské vesnici určitě potkáme.

Jako jediná reprezentantka budete mít v Kanadě k dispozici tři osoby. Jak složitě jste je prosazovala?
Jednání bylo celkem dost a já chci Českému olympijskému výboru poděkovat, že mi vyšel vstříc. Po ruce budu mít trenéra Tondu Stracha, asistenta Miloše Machytku a fyzioterapeutku Ditu Schönfeldovou. Celý zájezd do Kanady bude velmi náročný i co se logistiky týče. Budu se totiž připravovat v Nakisce a odtud vždy odletím na pár dnů do Whistleru na závody. Mimochodem naše zavazadla váží 550 kilogramů...

Proč se vlastně chcete připravovat v Nakisce, dějišti zimních olympijských her v Calgary v roce 1988?
Je tam velká zima, málo srážek a velmi dobré podmínky pro trénink. Navíc tam mají většinou technický sníh. Ve Vancouveru je všechno jinak. Hlavně proměnlivé počasí. Podobnou strategii zvolily i jiné týmy. Třeba Rakušané cestují ještě asi o hodinu dál od Calgary než my.

Jak dlouhou aklimatizaci potřebujete?
Říká se, že na jednu hodinu z časového rozdílu potřebujete jeden den. Já mám vyzkoušené, že se na americkém kontinentu s posunem srovnávám tak 8–10 dní. Nejde jen o závody, člověk musí být fit i na trénink.

Co víte o olympijských tratích?
Zatím je moc komentovat nemůžu, protože jsem ve Whistleru naposledy závodila, když mi bylo asi deset let. Říká se ale, že nejsou tak brutální jako třeba loni na mistrovství světa ve Val d’Isere. Sjezdovka je prý spíše technická a ne moc prudká. Nechám se překvapit.

S čím byste se chtěla z Kanady vrátit?
Věřím si a každopádně udělám pro zisk medaile ve slalomu maximum. Kdybych získala jakoukoliv medaili, bude to pro mě ohromný úspěch.