Jak se vám spí tři měsíce po skončení lyžařského mistrovství světa?
Děkuji za optání. Spím dobře aje příjemné, že už jen málokdy musím vstávat hodně brzy. Když jsem jezdila do Liberce, z postele jsem vylézala v šest hodin, abych stihla projet Prahou před dopravní špičkou. Docela dobře jsem spala i poslední dva roky, přestože jsem byla věčně z domova a měla dost starostí.
Kdysi jste prohlásila, že se těšíte na 1. března, tedy na den, kdy skončilo mistrovství světa. Že si dáte sklenku červeného vína aspadne z vás napětí a stres. Zdá se ale, že klidu jste se zatím nedočkala. Co vás v těchto dnech nejvíc trápí?
Starosti mám především s ekonomickými záležitostmi. Věcem právním, ekonomickým a účetním se věnují především odborníci, přičemž já osobně proto některé záležitosti sama řešit nemůžu. Což je pro mě trochu nepříjemné. Žádné odlehčení a pocit, že ze mě už všechno spadlo, se nedostavil. Spíše naopak.
Je známo, že organizační výbor dluží firmám dost milionů ase splácením má problémy. Dokonce se chystají i první žaloby. Proč tahle situace nastala?
Některým firmám jsme zatím nebyli schopni zaplatit, protože v tuhle chvíli peníze nemáme. Jsme závislí na financích od Mezinárodní lyžařské federace (FIS), dluží nám i některé zahraniční televize či lyžařské firmy, které si třeba objednávaly buňky pro servismany a nezaplatily.
Smlouvy ale přece musely být právně ošetřeny.
Jistě, zákony a pravidla platí všude stejně, ale zjednodušeně řečeno – tahle akce byla tak specifická, že při ní klasická pravidla zcela nefungovala. S nedostatkem cash flow jsme se potýkali dlouhodobě. Jednou peníze přišly, pak zase dlouho ne, takže jsme se občas ocitli ve složité situaci.
Čekala jste, že ještě začátkem léta budete muset řešit zmíněné problémy?
Sice jsme věděli, že peníze nám budou docházet postupně, ale tenhle rozměr jsme nečekali. Přestože v tom nejsem zdaleka pouze já, situace je pro mě hodně nepříjemná.
Ocitla jste se někdy v situaci, že naopak kdosi dlužil vám?
Svoje osobní peníze jsem ve větším množství nikdy nepůjčovala, ale mnohokrát jsem se dostala do situace, že mně neplatili sponzoři nebo lyžařské firmy, s nimiž jsem měla smlouvy. Jednu dobu existovaly i nesrovnalosti s lyžařským svazem.
Nesouvisí současné potíže organizačního výboru částečně i s celosvětovou finanční krizí?
Mistrovství světa spadlo do doby, kdy se už krize projevovala docela intenzivně. Uvedu jeden příklad – třeba zahraniční cestovky začaly odříkat hromadné zájezdy, takže se musely rušit blokace hotelů.
Tým Kateřiny Neumannové se stará také o několik elitních a nadějných českých sportovců. Nehrozí, že spolupráci s nimi budete muset omezit, nebo dokonce zrušit?
Sportovnímu marketingu a sponzorství současná doba ani trochu nenahrává. S generálním partnerem máme podepsanou smlouvu, takže letos budeme náš tým určitě schopni držet dál. Co se ale stane dál, je otázka. Záležet bude jednak na výsledcích zmíněných sportovců, ale také na tom, jestli budou firmy schopné sport dál podporovat.
Prý chcete pomoci i ženské lyžařské reprezentaci. Jakým způsobem?
Oslovil mě sportovní ředitel běžeckého úseku Čestmír Skrbek a mělo by jít o odborné konzultace, což je neplacená funkce. Snažila bych se svými kontakty aosobními poznatky do tréninku holek vnášet nové pozitivní impulzy.
Proč se ženská reprezentace s výjimkou Kamily Rajdlové v současnosti topí v mizerii?
Vzhledem k tomu, že holky jako Iva Janečková nebo Helena Erbenová dříve dokázaly jezdit do první dvacítky, troufnu si říct, že špatně trénovaly.
Nabídku vést reprezentaci dostal i váš bývalý trenér Stanislav Frühauf. Bavili jste se spolu o téhle vizi?
Koncem zimy Standa o nabídce trochu uvažoval. Má ale skupinu mladých lyžařů, kteří začínají být úspěšní, takže se rozhodl, že zůstane u nich. Já jeho rozhodnutí absolutně chápu.
Šéf společnosti Praha olympijská Tomáš Petera v minulých dnech označil MS v Liberci za nesmysl. Také si to myslíte?
Proti podobným slovům bych se ohradila. Když můžeme uspořádat mistrovství světa v hokeji, které bylo myslím ještě dražší než Liberec, tak proč bychom nemohlizorganizovat lyžařský šampionát? To bychom pak nemuseli dělat žádné velké akce. Jistě, některé věci kolem Liberce možná ideálnínebyly, ale České republice mistrovství určitě slušelo. Málokdodoceňuje, jak velký a pozitivní ohlas mělo mistrovství v zahraničí.
V termínové listině Světového poháru pro příští zimu se Liberec neobjevil a nikam se nedere ani pro příští roky. Sice to už není váš problém, nicméně co si o téhle pasivitě myslíte?
Když se někde uskutečnilo mistrovství světa, tak se do těch míst zpravidla Světové poháry vracely. Takže záleží především na lidech ana městě, jak se k tomu postaví. Liberec ale na Světové poháry potenciál určitě má.
Tour de Ski zavítá v lednu již potřetí do Prahy. Budete se na přípravě závodu opět podílet?
Měla bych být členkou organizačního výboru.
Takže si už bezpochyby dovedete představit, že opět budete muset odrážet ataky na téma – lyžování v Praze je hloupost.
Šéfová sice nebudu, ale už počítám s tím, že se na mě zase leccos hodí. Věc se má ale tak, že když vPraze nepřipravíme sprint v rámci tour, tak tu nebudeme mít žádný závod. Což by byla i vzhledem kpostavení českého lyžování ve světě škoda. FIS chce v rámci tour městský sprint a Praha se jim líbí. Když odmítneme, zorganizuje závod někdo jiný v jiné zemi.
Proč podle vás Nové Město na Moravě po dlouhé době nedostalo přiklepnutý závod SP?
Co se týče tour, všichni chtějí co nejkratší a nejjednodušší přesuny. Nové Město má problém se svojí polohou, cestování tam není úplně rychlé a krátké. Navíc se světovému lyžování už nechce dvakrát třikrát za zimu jezdit do Čech. Nové Město před dvěma roky ale organizátorům tour pomohlo, když uspořádalo namísto Německa závod navíc, a teď se do kalendáře nevešlo. Chtělo by se říct – za dobrotu na žebrotu...
Změnilo vám liberecké mistrovství život?
Asi jo. Ztratila jsem některé iluze a jsem opatrnější. Než se do něčeho pustím, všechno si víckrát uvážím. Život se mi ale určitě zklidnil. Víkendy a večery už s dcerou trávím téměř vždy. A co se týče mého partnera, poslední rok mně hodně pomáhal, ale teď se vrací do neúprosného světa byznysu. Takže tam se situace zrovna moc nezklidnila...
Nemá vaše dcera, která zanedlouho oslaví šesté narozeniny, problém se svým příjmením Neumannová?
Troufnu si říct, že ne. Ve školce se někdy se spolužačkami miluje, jindy zase hádá – jako všechny děti. Se jménem to ale nemá nic společného. Trochu už sportuje, dělá gymnastiku a tenis a zkoušela už i závodit na běžkách. Když ale hlasatel říká, že je to moje dcera, vidím na ní, že jí to není příjemné. Tyhle situace ji tlačí do polohy, že musí, že se od ní cosi velkého čeká. V tom mi jí je trochu líto.
Co říkáte návratu Dominika Haška k hokeji?
Na jednu stranu ho chápu. Má hokej rád, a když mu to pořád jde aslouží mu zdraví, asi si říká, proč ne. Na druhou stranu Hašana beru jako brankáře, před kterým ležel celý svět, a teď bude chytat v české extralize... Trochu mi připadá, že se svým uměním patří do jiné soutěže.
Ptám se i proto, že mu je 44 let, zatímco vám o osm méně. Co ho třeba napodobit?
Už bych se nikdy nevrátila na pozici, z níž jsem odcházela. Už by se mi nechtělo běhat v dešti, ve fujavici, jezdit v listopadu do tmy za polární kruh. A hlavně už nechci kvůli lyžování doma nechávat dceru.
Před časem jste zvažovala, že byste letos na pár měsíců odletěla do Ameriky. Chystáte se tam?
Zatím o budoucnosti jasno příliš nemám. Teoreticky bych možná na chvíli někam ven odjela a nemuselo by to být spojené jen s Amerikou. Nějaké možnosti se nabízejí iv Evropě.
Jste šťastná ze života, který žijete?
No, tak to si teda úplně jistá nejsem.
