Nejrychleji plavu, když jsem naštvaná, usmívá se Baumrtová. A vzhlíží k MS

Dvě pátá místa, to byl účet medailových ambicí. Veškerá frustrace světa se v ní v ten moment shromáždila. „Osm měsíců dřete a pak tohle...“ zoufala si. Nátura bojovnice se však v Berlíně nevypařila.

Baumrtová si dala týden volna, po něm se neskutečně těšila zpět do práce a začala vyhlížet čas a místo vendety. Příští týden česká hvězda poplave v Dauhá o světové medaile z krátkého bazénu. „Připravená jsem dobře; fyzicky i psychicky. Uvidíme,“ naznačila bronzová žena z minulého světového mistrovství v Istanbulu.

Vzpomínáte na ten závod?
Do semifinále jsem postupovala z prvního místa, v něm jsem byla čtvrtá, ale čas nebyl podle mých představ. Finále se plavalo další den odpoledne a ráno mi psala Ilona Hlaváčková super zprávu, která mě motivovala, a dokázala jsem se zlepšit o půl sekundy. Medaile byla překvapením.

Jak vysoko bude letos?
Pod 56 sekundami.

Takže předloňský bronzový výkon 57,18 neznamená nic?
Rozhodně nebude na medaili, spíš na pomezí postupu do finále. Možná přeháním, ale musím být připravená na to, že to bude rychlé mistrovství a že budu muset plavat nad úrovní svých osobáků.

Na jaký čas si věříte?
Na Evropě v Herningu jsem si věřila na 56,5 a plavala jsem o tři desetiny rychleji, do Berlína jsem měla jiné vize a plavala jsem hůř. Už opravdu nevím, ale do závodu dám maximum.

Jak jste se z berlínského zklamání poučila?
Největší problém byl, že jsem byla svázaná tím, co od sebe očekávám a co ode mě očekávají ostatní. Hrozně mě tehdy mrzelo, když za mnou každý přišel a:„Tak co, ty jsi byla pátá, tak to je špatné, co?“ Nikdo ale nevidí, že páté místo je super a že jsem byla kousek za svými rekordy.

Taky vám pak nebylo do řeči.
Nevíte, proč se to stalo, a nemáte náladu někomu něco vyprávět. Jste zničený a nevíte, co říct.

Nosila jste Dauhá celou dobu v hlavě jako odvetu?
To ne, spíš jako motivaci. Chci ukázat, že takové stavy se neopakují. Všichni viděli Berlín jako tragédii, ale já ho mám za ponaučení. Stalo se a jsem ráda, že to bylo právě v Berlíně, kde to byla v uvozovkách hloupá Evropa. Jsou mnohem důležitější závody – příští rok je dlouhý svět, kvalifikace na olympiádu, to je pro mě priorita. Berlín beru jako odrazový můstek.

Máte o to větší motivaci udělat na mistrovství světa výsledek?
Motivovaná jsem, ale beru to reálně. Můžou mě diskvalifikovat za převlnění, za špatný start. Ale ráda bych udělala takový výsledek, na jaký mám. Tuto zimu jsem tréninku dala, co šlo, a nemyslím si, že jsem někde v přípravě udělala chybu.

Možná i proto jste ve světových tabulkách šestá na dvoustovce a osmá na stovce.
Rozhodne až ten den, vždyť i u soupeřek se mohlo něco pokazit, nachlazení, zranění.

Při českém poháru v Brně před dvěma týdny jste plavala časy na světové úrovni.
S tím jsem byla hodně spokojená, hlavně s dvoustovkou. Ta byla jen kousek za osobním rekordem, se kterým jsem byla druhá v Herningu. Od Brna byly víc než dva týdny do Kataru a myslím, že jsme na správné cestě.

Když jste naštvaná, umíte prý plavat hodně rychle.
Asi ano. V tréninku to není špatné, ale pořád zbývá ještě týden, takže zůstávám nohama na zemi.

Co se dá ještě stihnout?
Tréninky už máme kratší, hodně se trénuje závodní tempo. K tomu se taky snažím víc spát a chodím později na ranní tréninky. Normálně před osmou, teď třeba až po deváté. A taky o to později chodím spát, abych si zvykla, že finále v Dauhá můžou být i do devíti večer. I takto bych chtěla být připravená.

Jak jste natrénovala hlavu?
Ve středu jsem měla ještě jedno sezení s psychologem. Co se stalo v Berlíně, se nebude častěji opakovat, to jsou chyby, ze kterých se člověk poučí, a já jsem schopná se jich teď vyvarovat. Přišli jsme na to, proč se takové jevy dějí. Myslím, že pro plavce, který není z plavecké velmoci, je to úplně normální. Američan nebo Rus si řekne, že jede pro zlato a je to hotová věc, ale u nás je to jinak. Proto se snažím být přichystaná i z jiné stránky.