Po závodě jste vypadala hodně rozhořčená. Co se přesně stalo?
Brněla mě celá noha. Sotva jsem chodila. A nejvíc mě vytočili tím, že jsem musela absolvovat schody nahoru, mix zónu a zase zpátky dolů. Už mám za sebou magnetickou rezonanci. Za chvíli bych měla znát výsledky.
Netušíte, co s tou nohou máte?
Asi s tím nic mít nebudu. Je to jen odražená pata. Ale spíš, aby tam nebyl nějaký výpotek nebo něco zlomeného. Zlomené prý nejméně bolí. Ale tohle bolelo hodně, tak jsme radši podstoupila všechny vyšetření, aby byl klid. Abych mohla dál trénovat. Letos mám domluvené ještě tři diamantové ligy, abych mohla vůbec odcestovat.
Po závodě jste hledala doktora, takže vás hned ošetřili?
Hned. Okamžitě. Rezonance už nebyla možná. Kolečko doktorů jsem absolvovala hned ráno. Jsem nadopovaná práškama. Fakt to snad bude kravina. V pondělí jsem z toho byla naštvaná a zklamaná.
Z čeho jste byla nejvíc vytočená?
Z těch podmínek na stadionu. Vítr zkazil celou soutěž. Všechny výkony znehodnotil. Mrzí mě to. Kdyby fouklo normálně, mohly být medaile na jiných výkonech, než na 4,70. Všechny holky byly výborně připravené.
Byla ta medaile níž, než jindy?
Nevím. Je to spekulace. Třeba jim to zrovna pomohlo. Dneska jsem procházela jídelnou a potkala Světlanu Feofanovou s berlemi, Kate Dennisonová má zlomené zápěstí, Boslak s berlemi. Mně taky přinesl doktor berle. Strašný. Jsem ale zvědavá na kluky. Jestli budou na těch tvrdších berlích skákat do protivětru, tak to nemusí skončit jen u našich čtyřech zraněních. Jsme lemplové, no… (úsměv)
Vše o olympiádě v Londýně |
Při tom pokusu, kdy se to stalo, byl špatný vítr?
Foukal hodně. Já jsem si vzala ještě tvrdší tyč, protože kupodivu na to, že foukal takový protivítr, tak jsem byla furt blízko doskočiště. Dostávala jsem se blíž a blíž, takže běžecky jsem na tom byla docela dobře. Tak jsem si řekla: Buď a nebo. Vezmu tvrdší tyč. Věřila jsem si na 4,65. Skočila jsem to v Monaku z plného tréninku. Byla jsem dobře připravená. Akorát jak se člověk rozeběhne do toho větru, tak nevnímá nic a jen jede jak mašina. Nechytla jsem ruce tak jak jsem měla. Jsem hloupá, že jsem dodělala skok nebo napůl dodělala skok, aniž bych si pohlídala, jestli jsem už za šuplíkem nebo nejsem.
Byl to den blbec?
Vstala jsem s tak dobrou náladou… Byla jsem tak připravená a přijdeme na ten stadion a už to začalo. Pak jsme se pohádaly, protože nám zabavili magnesium na ruce a ve druhé půlce holkám nechali lepidla, což je nefér. Protože někdo používá magnesium a někdo lepidlo. Tak jsme se tam do nich s Rogowskou pustily a nakonec nám ho teda nechali. Zjistila jsem, že když nahodím hodně nepříjemný výraz, tak to má nějaký význam. Takže už tam to začalo a ten závod už pokračoval v tom duchu.
S pořadateli nešlo domluvit se, nahodit nepříjemný výraz, aby pustili k doktorovi?
Nešlo. Dali mi na výběr, že buď půjdu k jejich doktorovi, který byl na druhé straně stadionu, nebo půjdu ke svému. Ale budu muset projít ten kopec přes mix zónu. Tak když už jsem tam byla, tak jsem rezignovala. Mně nevadí, když jdu do schodů, ale ze schodů je to nepříjemné.
Liou Siang na kolečkovém křesle.
Chodíš po špičce?
Chodím. Já budu mít tak namakaná lýtka… Akorát mě trošku začíná bolet kyčel.
Večer jste byla naštvaná. Přešlo to, když jste zjistila, že jste šestá?
Odcházela jsem ze stadionu a nevěděla, kolikátá jsem. Po výkonu 445 mě nenapadlo se vůbec podívat, jaký je to umístění. Tak jsem vylezla vytočená, našla jsem tam doktora, ten mě ošetřil, pak přiběhl trenér a ten mi říkal, že strašně gratuluje. Že to je nádherný. Tak jsem se na něj jen tak podívala jako co tím myslí. A on že šestý místo. Já říkám: Fakt? Já jsem to nevěděla. Člověk se soustředí jenom sám na sebe, navíc v těch podmínkách. Kdybych to věděla, tak tam snad i zůstanu. Ale mě ta noha tak bolela, že jsem potřebovala okamžitě najít doktora.
Čínský překážkář Liu Siang, když upadl na překážkách, hned odjel na vozíku. Vám ho nenabídli?
Taky jsem na to koukala. Asi nejsem taková hvězda.
