A tak sedm hokejových osobností odpovídalo LN na prostou otázku: V čem v současnosti chybí Ivan Hlinka českému hokeji nejvíce?
Tomáš Král, šéf českého hokejového svazu: Chybí tu komplexně. Byl to jak vynikající hráč, tak vynikající kouč, vzdělaný, chytrý chlap s obrovským charismatem. Kdyby žil, není pochyb o tom, že by byl dál významnou postavou českého hokeje, dokonce by podle mě byl dnes s velkou pravděpodobností na mém místě. Vždyť málokdo spojí tolik vlastností dohromady. Věřím, že bojovnost a hrdost reprezentovat – tedy, co nám tady občas chybí – by zrovna on dobře zosobňoval.
Alois Hadamczik, reprezentační kouč: Ivan Hlinka uměl především sdružovat lidi, byl obrovskou autoritou. Když něco řekl, tak to platilo, lidé to tak brali a šli za ním. Vůdčí osobnost, k níž každý vzhlížel.
Petr Husička, manažer národního týmu z Nagana: On chybí úplně ve všem. Kdyby žil, byl by celý český hokej úplně jiný. A tím myslím jak na reprezentační úrovni, tak i té extraligové. Je tu mnoho zbytečných problémů, které by byly dávno vyřešené. Ivan by si totiž stoupl a pronesl by: "Kluci, jděte do pr…., vždyť tohle je přece úplný nesmysl." A bylo by rozhodnuto. Byl to chytrý, vzdělaný chlap, jenž se dobře orientoval ve sportu, umění, politice. Měl hokejovou i lidskou úroveň, nikdo takový tu není. I Vladimír Růžička, vynikající hráč a dobrý trenér, má do Ivana dost daleko.
Slavomír Lener, Hlinkův trenérský kolega v Naganu: Řeknu to celkem jednoduše: uměl spojit lidi a dát je dohromady tak, aby je to společně bavilo a aby dokázali společně pracovat… To další už jsou všechno bonusy. Ivan měl charisma, uměl vybrat dobré hráče, uměl i koučovat, přitom s ním byla navíc vždycky velká legrace. On ale nežil pouze hokejem, poznal jsem ho i při tenisu, golfu. To vše chybí.
Robert Reichel, Hlinkovo hokejové "dítě" z Litvínova: Ivan byl osobnost, jež pokaždé uměla stmelit mužstvo. A byl určitě jedinečný i v tom, jak vystupoval, jak se choval k hráčům. Myslím, že další takový Ivan Hlinka už tady nikdy nebude. Navíc uměl z hráčů, o nichž si leckdo myslel, že nemají úplně tu nejvyšší úroveň, vyždímat maximum. Tedy přesněji: oni pod Hlinkou dávali hokeji ještě něco navíc, což by jinde asi nikdy nedokázali.
Jiří Šlégr, další Hlinkovo hokejové "dítě" z Litvínova: Chybí ve spoustě věcí nejen českému a litvínovskému hokeji. On udržoval pohodovou atmosféru třeba i na svazu nebo když dělal trenéra nároďáku nebo v Litvínově. Kdekoliv se objevil, jeho charisma dokázalo vytvořit pozitivní atmosféru – a především kluci chtěli hrát jeden pro druhého. To byla podle mě jeho nejvýznamnější role pro český hokej.
Robert Spálenka, hráčský agent: Byl osobností s charismatem, zkušenostmi, vlastním názorem, za kterým si stál. Dokázal vnést i do vážnějších jednání pohodu, vtip a nadhled, ale když bylo třeba, uměl naopak i přitvrdit a bouchnout do stolu. Nejvíce chybí ta jeho vůdčí pozice, Ivan vlastně nikdy neměl žádného nadřízeného. Ať byl hráčem, trenérem, nebo manažerem, tak si žil svým životem. Kam přišel, tam byl šéf. Byl to rozhodně nepřehlédnutelný člověk, a to nejen v hokejovém prostředí, ale také v tom osobním.
