Slovenský sportovec roku nepojede na MS. Jsem šokovaný, říká Tóth |
Opak je přitom pravdou. Drobná Němka v sobotu v Lomnici poblíž Tišnova dokončila Moravský ultramaraton (zkráceně MUM), to znamená porci sedmi maratonů v sedmi dnech. Už to samo o sobě zaslouží uznání, v případě Eichnerové je však na místě spíš úžas – vitální důchodkyni je totiž 76 let!
„Sigrid je fantastická a svým způsobem neuvěřitelná. Je zážitek ji sledovat,“ oznamuje známý brněnský vytrvalec Daniel Orálek, který na letošním MUM vybojoval už desátý celkový triumf.
Zatímco jemu každá etapa zabere něco přes tři hodiny, Eichnerová jich běháním po lesích Tišnovska strávila každý den téměř sedm. „Na začátku vypadá, že nemůže dokončit etapu, ale každý den pokračuje a běží. Má obrovský entuziasmus a energii,“ obdivuje Orálek. „Patří to k mému životu. Dělám to ráda a baví mě to,“ říká Eichnerová o svém běhání.
Nemyslete si, že ji to nebolí. Po prvním maratonu letošního MUM měla takové křeče, že ji museli dávat dohromady dva maséři. Nezřídka na terénních úsecích padne k zemi. Složitě se drápe do kopců.
„Stoupání po trasách jsou tak enormní, že jsem v pokušení upadnout a očekávat pomoc ostatních zvenčí. Ale kdo by mi měl pomoci? Nikdo tu není a nikdo mi nepřijde pomáhat,“ svěřila se Eichnerová v jednom z předchozích ročníků. „Takže hlavu dolů, přestat sledovat stoupání a krok za krokem pomalu a těžce běžet dál a dál.“
Co pro jiné znamená téměř nepředstavitelný výkon, pro ženu přezdívanou Bouřlivák představuje takřka rutinu. Ve svém životě zvládla už 2 056 maratonů, což je ženský světový rekord. Jen dva muži na planetě dokázali víc.
Začala až po čtyřicítce
Pro jubilejní „zářez“ číslo 2 000 loni zvolila právě MUM. „To pro nás bylo obrovské vyznamenání,“ cení si ředitel závodu Jiří Bezrouk. „Jsem touto akcí fascinovaná. Je tu krásná příroda, skvělá organizace a pokaždé se vracím do prostředí, které znám. Je to tu pohodlné, a přitom ne drahé,“ líčí běhající babička, která poprvé dorazila už v roce 1993.
V Německu je známou figurou. „Ich bin eine Legende,“ prohlásí výmluvně – tahle slova nepotřebují překlad. Běhat ve velkém přitom začala až po čtyřicítce. „Předtím nebyl čas. Plavala jsem, starala se o děti... Pak to přišlo samo.“
V obdivuhodné kondici se udržuje plaváním či jízdou na kole. O víkendech pak obráží maratony. „Každý rok jich uběhne kolem padesáti. Když se jí podívám na Facebook, pořád jí to tam naskakuje bez ohledu na to, jestli je teplo, nebo zima,“ přibližuje Bezrouk. „Běhání je její poslání.“
Letos byla Eichnerová jedním z 56 účastníků, kteří dokončili celý MUM, tedy 301 kilometrů (pořadatelé délku jednotlivých etap zaokrouhlují na 43). Druhým nejstarším vytrvalcem, jenž zvládl kompletní trasu, byl o devět let mladší Maďar András Maczó. Dva maratony ovšem uběhl také Němec Jürgen Kuhlmey narozený v roce 1938.
Tratě, které kromě Lomnice startovaly také v Boskovicích, Blansku, Tišnově, Olešnici a Bystřici nad Pernštejnem, přilákaly dohromady přes 200 běžců. „Je to možnost zaběhat si v krásném prostředí. Ta vrchovina je prostě úžasná,“ rozplývá se Orálek. „Že bych se zastavil a kochal, to sice ne, ale v okolí je vždycky vidět něco pěkného. Všechno krásně kvete, je to zelené, jsou vidět nádherné pohledy na louky.“ I počasí bylo letos ke startujícím milosrdné. Tedy s výjimkou pátečního lijáku. „Smyl naše značení, takže někteří ‚zakufrovali‘. Ale vždycky počkáme i na posledního běžce, nikoho nenecháme na trase,“ ubezpečuje ředitel Bezrouk.
Zatímco někteří z odvážlivců v cíli působili ztrhaně a sotva se belhali, na jiných byste stěží poznali, jakou za sebou mají zátěž. „Když jsem tu byl poprvé, nemohl jsem pak týden chodit. Ale po tom, co už mám za sebou, tak zničený nejsem,“ popisuje Orálek. „Každý má jiný talent a jiné meze. Doporučuji to každému zkusit a pak uvidí. Právě Sigrid je vynikající vzor i pro ostatní. Když vidí, že někdo i v tak pokročilém věku dokáže takové věci, tak proč by si to nemohl zkusit také někdo mladší.“
Když vítali běžce na náměstíchPomalu mu táhne na sedmdesátku, kvůli aktuálně nateklému kolenu znatelně kulhá, ale jeho elán to nepřebije. Tomáš Rusek, stále úřadující český rekordman v běhu na 24 i 48 hodin, je pořád duší Moravského ultramaratonu. A také jeho zakladatelem. Vlastně „vynálezcem“, jak jej titulují kolegové. „Protože nejdůležitější ze všeho byla ta myšlenka,“ vysvětluje nynější ředitel oblíbené akce Jiří Bezrouk. Kde se tedy ona myšlenka vzala? „Účastnil jsem se podobného seriálu v Bretani a štvalo mě, že nebyl čas se podívat na okolní památky, což mi přišlo škoda. Pak jsem byl na Sahaře, kde se běželo deset maratonů za deset dní, a tam mi vadilo, že se mluví jenom francouzsky a já nechápal všechny vtipy. Tak jsem si řekl, že udělám závod, kde se bude mluvit moravsky a nebude to jen o běhání, ale také o poznávání,“ přibližuje Rusek nápad z roku 1991. V následujícím roce se už na jižní Moravu sjelo několik místních i přespolních běžců plus přibližně desítka amerických přátel, které Rusek sezval. „Šlo hlavně o setkávání lidí a objevování míst okolo. Třeba Ukrajincům a Rusům jsme dali peníze na vlak a Němci s Američany to zaplatili,“ popisuje Rusek atmosféru z pionýrských dob. Tehdy byli vytrvalci běhající po jižní Moravě bráni jako atrakce. „Na náměstích postavili tribunu a mezitím, co se trousili běžci, hrála muzika. Byla to společenská událost,“ vzpomíná Rusek. Z původních deseti maratonů akce brzy zeštíhlila na nynějších sedm a po putování krajem našla základnu ve škole v Lomnici kousek od Tišnova. Tady končí každá etapa. „Díky starostovi a řediteli školy tu běžci mají ideální zázemí. Letos jsme nainstalovali i masážní vířivku,“ sděluje Bezrouk. Moravský ultramaraton nemá ambici být klasickým závodem. „Je to o tom, že si lidé zaběhají v krásném prostředí, pokochají se, popovídají si s kamarády,“ objasňuje Rusek. „Měl jsem obavy, aby z toho nevzniklo jen sbírání kilometrů do různých tabulek, ale rodinná atmosféra pořád zůstala.“ Původně byl Rusek na organizaci sám. „Nikdo jiný neuměl řeč, takže všechno muselo přese mě. Když vznikl problém, tak mě stáhli z trati, abych ho vyřešil. Teď tu naštěstí funguje perfektní tým,“ pochvaluje si Rusek, který stojí i za vznikem TransMoravského Masochistického Terénního běhu na 161 kilometrů, který v sobotu odstartuje rovněž z Lomnice. „V Americe mají masochistický běh na 50 mil, tak jsem si řekl, že my ho uděláme dvakrát delší,“ líčí Rusek. |
