Třiačtyřicetiletý vzpěrač z Rokycan ve svém sportu nemá konkurenci. V turecké Antalyi si na krk pověsil už sedmou zlatou medaili pro mistra světa díky výkonu 176 kg, který je zároveň novým světovým rekordem. Stříbrný Ukrajinec zvedl na benchpressu téměř o 40 kilogramů méně.
Na šampionát přitom Martin Biháry odjížděl o berlích...
Lidovky.cz: Jaká se v Turecku na MS sešla konkurence?
Konkurence nebyla zase tak veliká, a to kvůli tomu, že země v poslední době vypadá nestabilně a hodně výprav ze strachu nakonec nedojelo.
Lidovky.cz: Prezident Českého svazu zrakově postižených sportovců Jaroslav Pata ale řekl, že byste to vyhrál stejně.
S tím souhlasím. Nechci se chlubit nebo chvástat, ale patřím opravdu mezi ty nejsilnější a je obrovská pravděpodobnost, že by to tak dopadlo.
Lidovky.cz: Jaký byl šampionát po organizační stránce? Cítil jste se bezpečně?
Cítil, protože Antalye, kde se MS konalo, se ta nestabilní politická situace tolik nedotýká. V tomhle kraji si hlídají klid, protože je živí turismus. Tam je to v pořádku, horší je to na severu ve velkých městech.
Hendikepovaní? Čtyři paralympionici zaběhli 1500m rychleji než olympijský vítěz |
Lidovky.cz: Z mistrovství světa jste si přivezl dvě zlaté medaile, jak to?
Kromě váhové kategorie do 90 kg jsem vyhrál ještě kategorii Masters pro vzpěrače nad 40 let. Kromě toho jsem se stal absolutním mistrem světa a udělal jsem světový rekord, když jsem zvedl 176 kg.
Lidovky.cz: Prý jste měli problém s časovým plánem a málem jste zmeškali Vaše závody.
Ano, dostali jsem chybný plán programu, kde bylo napsáno, že budu závodit v pondělí. Šli jsme se v neděli podívat na závody žen a když to skončilo, šel kolem rozhodčí a říkal mi „Martine, tak hodně štěstí dneska!“. A já mu říkám, že budu závodit až v pondělí. On na to: „Ne ne, závodíš dneska!“ Takže Štěpánka Titlová, moje tlumočnice, šla ke stolku rozhodčích, a teprv tam zjistila, jak je tedy program správně. Tak jsem se šel připravit a bylo to nakonec v pohodě.
Lidovky.cz: Čím se vlastně živíte?
Dělám trenéra karate a individuálního fitness trenéra. Dříve jsem dělal i trenéra sebeobrany, ale to už teď ne, lidi nemají tolik zájem. V karate mám skupinu asi 12 dětí od 8 let v domu dětí a mládeže v Rokycanech. Dřív jsem jich míval víc, ale takhle je to lepší, děti mají pak problém udržet pozornost.
Lidovky.cz: V karate taky závodíte?
Po závodech jsem jezdil jako dorostenec, pak už ale ne, protože kolena a zrak mě hrozně limitovaly.
Lidovky.cz: Popište, prosím, své postižení.
Mám kombinované postižení, tělesné i zrakové. Jako malý jsem měl náběh na dětskou mozkovou obrnu, takže spodní polovina těla nefunguje úplně přesně, jak by měla. Ale chodit se na to dá, běhat taky, jsou akorát problémy s koleny.
Lidovky.cz: S kolenem jste měl problém i před MS, do Turecka jste odjížděl obhajovat titul o berlích...
Když jsem vstával od počítače, prasklo mi v koleni. Doktoři to ještě nevědí najisto, ale pravděpodobně jsem si utrhl kolenní vaz.
Lidovky.cz: To je ale celkem unikátní, vyhrát mistrovství světa s utrženým vazem.
Benchpress je tlak na lavičce a horní polovina mi funguje. Důležité je, že jsem mohl nohu ohnout a zapřít se, tím pádem nebyl problém. Nepříjemné akorát bylo, že když jsem překonal světový rekord, nemohl jsem se rozběhnout radostí za Štěpánkou a dát jí pusu. To je trochu průšvih (smích).
Lidovky.cz: V jaké klasifikační kategorii zrakového postižení jste?
Jsem B2, což znamená „zbytky zraku“. B1 jsou lidé se ztrátou zraku, B3 jsou zrakově postižení.
Lidovky.cz: Jak vypadá Váš trénink?
Musím trénovat celou horní polovinu, protože spodní, to nejde. Což je škoda, protože když se posilují nohy, zpevňuje se celé tělo. Týdně mám čtyři tréninky, většinou tahám opravdu těžké váhy, musím cvičit silově. Do toho se snažím trochu lépe jíst. Musím mít vždy kolem sebe někoho, kdo mi může pomoct, kdo to silově zvládne a podá mi činku. Když jezdíme negativní opakování s 240 kily, tak tak se na toho člověka musím spolehnout.
Lidovky.cz: Vzpírání je nechvalně proslulé jako sport velmi zatížený dopingem. Setkal jste se s ním někdy?
Je to běžná věc. Hodně lidí, co dělají kulturistiku nebo vzpírání, na to nemají svým silovým fondem, tak si pomáhají zakázanými látkami. Já osobně to odsuzuji.
Lidovky.cz: Týká se to hlavně amatérů?
Je to tak a je to veliká chyba z jednoho prostého důvodu. Oni budou chviličku vypadat dobře, budou se chviličku držet na výsluní mezi svými kamarády a ve chvíli, kdy to přestanou brát, protože to bohužel nejde do nekonečna, mají zničené zdraví. Je to hrozný nesmysl, všichni si myslí, že když budou vypadat velcí, budou mít kolem sebe respekt. Ale respekt si člověk udělá tím, že něco dokáže a k ostatním se bude chovat tak, aby si ho vážili.
Lidovky.cz: V jednom starším rozhovoru s Vámi zaznělo, že máte pravděpodobně „šestý smysl“. Prosím o vysvětlení.
Když jsem jako mladší jezdil závodit na karate, tak jsem tam vyhrával. Ptal jsem se tenkrát své doktorky, jak je možné, že i když nevidím, dokážu vyhrát. Řekla mi: „Zřejmě máš šestý smysl a ten pohyb soupeře cítíš ještě před tím, než ho udělá. Můžeš tak reagovat dřív.“
  |
Lidovky.cz: Máte čas na nějaké doplňkové sporty?
Ne doplňkové sporty, ale chtěl jsem dělat hod diskem. Jenže na to jsem malý a rozpětí paží není takové. Pak jsem zkoušel rychlostní kajak mezi tělesně postiženými, ale tam mi řekli, že mám malý handicap. Mezi zdravými by to možná šlo, ale nesnesu tu zimu, když oni trénují v chladnu a voda lítá okolo... člověk by byl věčně nemocný.
Lidovky.cz: Prý býval jedním z Vašich sponzorů i frontman kapely Tři sestry Lou Fanánek Hagen.
Když jsem letěl na paralympiádu do Pekingu 2008, tak mi Lou Fanánek dával na přípravu. Pak mě podporoval ještě jednou, když jsem před třemi lety letěl stejně jako teď do Turecka do Antalye na MS. Nyní mě sponzorovala nadace Andreje Babiše, Nadační fond Českého rozhlasu Světluška a Český svaz zrakově postižených sportovců.
Lidovky.cz: Benchpress není pro zrakově postižené paralympijským sportem, v čem jste tedy závodil v Pekingu?
Tam jsem byl za tělesňáky. V podstatě jsem tam fungoval i jako ukázkový sport pro zrakáče. Zrakově postižení dřív dělávali trojboj - to znamená dřep, mrtvý tah a benchpress. Ale díky tomu, že to chceme dostat na paralympiádu, tak se začal dělat jen bench, protože to je královská disciplína ve vzpírání a je atraktivnější než trojboj.
