Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Z ringu do armády. Boxerský král z podhradí srovná do latě i mrkve

Sport

  8:45
BEZDĚZ - Jsou osobnosti, a pak legendy. Boxer Petr Sommer (68) se zařadil už během svého života mezi ty významnější. Na své zahradě přímo pod majestátním hradem Bezděz vypráví o tom, jak ho milovaný sport i armáda provázejí celý život.

Petr Sommer našel v krajině pod hradem Bezděz svůj ráj. foto: Ota Bartovský, MAFRA

Tenhle kraj miluje. Žil tu od tří let, poznal svou ženu. I po třech dekádách boxerských i vojenských let převážně na Moravě věděl, že se sem jednou vrátí. Koupil dům naproti tomu, který patřil jeho rodičům a pustil se do rozsáhlé rekonstrukce.

„Tohle byl chlív, tady byly žlaby,“ ukazuje zeď v předsíni, podél které vedou schody do patra, kde má ve svém pokoji malou výstavku největších úspěchů.

Vyčúranost slavila úspěch

Moc medailí tu ale nenajdete. Většinu z nich má v krabicích, pyšný je především na své děti a vnoučata. „I když mě zlobí. Chtěl jsem po nich, ať mi slíbí, že to tu nikdy neprodají. Ale už vidím, jak natáhnu bačkory a stavení poletí,“ ušklíbá se s nadhledem.

Na trofeje by mohl klidně vyčlenit další zeď. I když sám o sobě tvrdí, že nikdy nebyl turnajový typ. „Dokázal jsem vyšponovat formu na jedno utkání. Na to nejdůležitější.“

ŠAMPIONI PO LETECH

Nový seriál přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě.  V příštím díle se podíváme, jaký je osud šampionky Šárky Kašpárkové.

Všechny dosavadní díly naleznete ZDE.

Tak jako ve slavném roce 1971. Těžké váze tehdy suverénně vládl obrovitý Kubánec, pozdější trojnásobný olympijský šampion i mistr světa Teófil Stevenson.

Sommer se s ním tehdy utkal dvakrát a v obou případech ho senzačně porazil. „Kvůli svému malému vzrůstu jsem musel být vyčúranej. Kdokoliv z těch vazounů vyhodil kontr, tak jsem mu brknul do ruky a už jsem byl u něj,“ popisuje svou letitou a zvláštní taktiku.

I díky ní byl tehdy na vrcholu, který měl kulminovat za čtyři roky na olympijských hrách v Montrealu. Jenže rok před plánovaným odletem do Kanady přišla komplikace s dalekosáhlými následky.

Při fotbálku na soustředění v Nymburce ošklivě spadl na rameno. „Vstal jsem, ale zlomené kosti mi tlačily na kůži, div se neprotrhla. Rameno bylo v pytli. Už nikdy to nebylo jako dřív.“

Ve třiceti se rozhodl skončit. A nastala tradiční palčivá otázka – co dál? „Neuměl jsem nic. V devatenácti jsem odešel na vojnu a od té doby jsem u armády zůstal.“

Myslel, že se vrátí boxovat do Děčína, ale nakonec kývl na nabídku z Dukly Olomouc. „Měl jsem peněz, že jsem zvával celé družstvo na pivo,“ vzpomíná.

Na chvíli se ocitl v civilním životě jako zámečník, ale po půl roce se znovu vrátil k armádě, i když už bez boxerských rukavic. Nastoupil jako velitel k útvaru, kde pracoval s vojáky základní služby.

Byl prý přísný. Vyžadoval disciplínu a poslušnost, kvůli čemuž často narážel. „To třeba stáli vojíni srovnaní na nástupu a jeden z nich se uculoval. Tak jsem si stoupl před něj a dal jsem mu takhle bombu přímo na solar,“ ukazuje a už z naznačení jde i v jeho letech strach. „Šel k zemi a já měl pak z toho oplejtačky.“

Český boxer Petr Sommer (vpravo) na archivní fotografii.
Boxer Petr Sommer působil během své kariéry i v Dukle Olomouc.

Přesto ale tvrdí, že nikdy nemusel pracovat s vyloženým blbcem a celý život narážel jen na samé hodné lidi. Za což je nesmírně vděčný. Měla na to vliv i jeho boxerská minulost?

„Bezesporu. Lidi mě poznávali, věděli, s kým mají tu čest. V armádě jsem se díky tomu dočkal respektu, v civilu pak úctě.“

Pečlivost mu zůstala

Zaměstnancem armády byl nakonec v různých pozicích dlouhých jednatřicet let.
Její otisk je z něj patrný i teď, dva roky před sedmdesátkou, kdy si užívá pohodového důchodu v krásném podhradí. Stavení je obehnáno zahrádkou plnou pečlivě upravených záhonů.

Květiny má na starosti manželka, on si vzal do parády zeleninu. „Ona by semínka do hlíny vždycky tak rozházela, a to mě rozčílí. Chci, aby i mrkve měly svůj systém a rostly srovnané pěkně v řadě,“ ukazuje na své brázdy.

„Když tu vypěstujete pravé rajče, a ne to nedozrálé něco ze supermarketu, co sklidili ještě zelené v Africe, nedá se to srovnat.“

K zahrádce si přibral další radost. V nedaleké Mladé Boleslavi pomáhal znovuzrodit boxerský klub, teď tam dojíždí dvakrát týdně trénovat mládež. „Vedle těch kluků mi to nedovolí stárnout.“

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.