‚Nejtěžší bylo pochopit, že jsem bafuňář.‘ Bříza si s počtem funkcí hlavu neláme

Jako by pro hokejové brankáře existovaly pouze dva extrémy. Buďto se pod maskou skrývá uzavřený flegmatik, jenž deptá střelce nekonečnou soustředěností, či naopak divoký extrovert, který se k mimořádným výkonům dokáže vybičovat.

Petr Bříza patří jednoznačně k těm druhým. „Na ledě jsem býval bouřlivák, jsem strašně impulzivní,“ přiznává během povídání pro Lidovky.cz. Už devět let je jeho novou výstrojí oblek a místo hokejky drží v ruce – zhruba stejně hodin denně – mobilní telefon.

Adaptaci na novou roli zvládl bravurně. Pomohl mu k tomu i snový předěl v nejtěžším životním období sportovce. Během posledního roku v roli hráče se dohodl s vedením Sparty, že bude vklubu pokračovat jako generální manažer. „Končil jsem v necelých 42 letech. V takto pokročilém věku je opravdu těžké odhadnout vhodný moment pro odchod. Strašně rychle se stanete zopory nepotřebným hráčem. Pak kolem vás opatrně chodí a je to takovéto nerudovské ,kam s ním‘“.

Pro něj naopak nemohlo být odcházení sladší, neboť sezona skončila titulem. Hned první ročník po přesunu do kanceláře navíc Pražané extraligové prvenství obhájili.

I přes euforii, která v holešovické aréně zavládla, pocítil také svízel, kterou změna rolí přináší. Trápilo ho především zákonite odcizení se od bývalých spoluhráčů.

„Ač je to jeden svět, jsou to dva rozdílné břehy. Bylo to pro mě nejtěžší období, měl jsem na ty kluky emoční vazbu. Starší hráč má v kabině obrovský respekt, ale jakmile zujete brusle, je to jiné, už je z vás ten bafuňář.“

V šoku nebyl jen z této trpké odezvy, ale i ze situace, ve které se klub nachází. „Nemohli jsme využívat druhou halu. V prvním roce, když v ní společnost Incheba pořádala Superstar, jsme museli jezdit trénovat na Štvanici.“

Tak se začal nuceně seznamovat i s prací na magistrátu.

A pak už to jelo. Progresivní generální manažer Sparty začal rychle získávat nové funkce. Stal se členem výkonného výboru hokejového svazu, odkud se snažil tlačit na nové licenční podmínky a řády pro nejvyšší soutěž. „Viděl jsem v Německu, jak zatočili světšími problémy. Krachoval jim tam jeden silný klub každý rok.“

Vyjednávání ho začalo bavit. „Je to o argumentaci. Reaguju na tu hru, že někdo udělá chybu. Létají tam i ty potřebné emoce,“ líčí své dojmy.

Jeho schopností si začali všímat i politici. Před komunálními volbami v roce 2010 sháněla pražská ODS, komu svěřit oblast sportu. Co takhle oslovit toho akčního Břízu? Na roli nestraníka na jejich kandidátce kývl. Mandát zastupitele hlavního města loni obhájil, i když už ve spolupráci s TOP 09. 

K tomu figuruje ve vedení projektu Champions Hockey League, na mistrovství světa měl na starost celou pražskou část.

„Snad si nikdo nemyslí, že jsem sběratel placených funkcí. Pražský zastupitel bere nějakých 4900 korun hrubého, člen výkonného výboru svazu 4500 korun, Champions hockey league není placená funkce, předseda organizační části také nebyl měsíčně honorovaný,“ vyjmenovává. „Všechno se to nabalilo tak nějak samo a nikdy mě nebavilo jen kecat upiva.“ 

Podezření z workoholismu se už tak úzkostlivě nebrání. Anemusí ani doma. Jeho druhá žena má prý pochopení. Stejně jako Sparta, kde se vypracoval až do pozice předsedy představenstva.