Venkovní teplota přesáhla hranici třiceti stupňů, ale v restauraci těsně sousedící se zimním stadionem v Neratovicích je příjemně.
Parta servírek zrovna neví, kam dřív skočit. Je čas oběda a většinu stolů právě obsadili malí kluci, kteří ještě před pár minutami dřeli v přilehlém areálu.
„Teď tu máme kolem čtyřiceti dětí. Funguje to tak, že je rodiče ráno přivezou a odpoledne vyzvednou. Někteří tady mohou i přespat. Myslím, že tu mají veškerý komfort,“ přibližuje prostředí letního kempu Martin Chabada.
Šampioni po letechNový seriál přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Na stránkách Lidovky.cz přinášíme nové díly vždy ve středu ráno. V příštím díle se podíváme, jaký je osud šampiona ve výslužbě v podání basketbalist atletky Kateřiny Janků Baďurové. Všechny dosavadní díly naleznete ZDE. |
V hokejové škole plní funkci jednoho z trenérů. Své dočasné svěřence cepuje na „suchu“, využívají ovšem také ledu, který je v Neratovicích k dispozici celoročně.
„Oslovil mě Michal Broš, jestli s ním na tom nechci spolupracovat. Celé to byl jeho nápad. Je nás tu ale víc bývalých hokejistů,“ vysvětluje.
Chabada malebnou restauraci i s penzionem vlastní, v roce 2013 pak založil klub HC Buldoci Neratovice.
„Co se týče hospůdky, tak je to z hlediska výnosů nahoru a dolů. Je to zkrátka boj jako každý jiný byznys. Ale je to soběstačné.“
Jakmile je to nutné, stoupne si i za pípu a roznáší pivo nebo limonádu. Většinu času mu ale sebere provoz hokejového týmu.
„O restauraci se stará převážně kamarád. Já na zimáku řeším sponzoring, chod mužstev a řadu dalších věcí,“ říká 38letý Chabada, který kromě Sparty válel i ve Švédsku a má na kontě několik startů v seniorské reprezentaci.
Relaxuje i na horách
Na čele se mu lesknou kapky potu. Do středočeského městečka dojíždí denně z nedaleké vesnice, kde s manželkou i dětmi bydlí. Působí dojmem workoholika. Dokáže si najít i čas na odpočinek?
„Jo, umím i vypnout. Kdyby mě to nebavilo, tak to nedělám vůbec. Zase to není nijak extra náročné. Teď jsem měl vlastně celý víkend volno,“ usměje se.
„Je výhoda, že s rodinkou můžeme klidně v polovině týdne vyrazit na pár dnů třeba na hory. To ještě před lety, když jsem hrál profesionálně, nepřipadalo v úvahu.“
Brusle však zatím nadobro neodložil. Neratovickému áčku, které loni odehrálo první sezonu v krajské lize mužů, vypomohl při dvou zápasech.
Zviklala ho i nadšená atmosféra, hlad po hokeji byl v šestnáctitisícovém městě po dlouholetém půstu obrovský. „Chodí na nás průměrně 500 lidí, na posledním zápase jich bylo 850,“ loví v paměti Chabada.
Kladenský rodák místní klub i trénuje a hrdě se hlásí také ke všem mládežnickým oddílům, tedy ročníkům 2007–2009.
Práce s dětmi Chabadu naplňuje. Během angažmá ve Švédsku přičichl k tamním tréninkovým metodám, které se snaží prosazovat i v českých podmínkách.
„Chceme, aby to děti bavilo. To je základ. Když vidím i v naší první lize dospělých, že ti chlapi cvičí tři hodiny dopoledne, pak jdou na oběd a makají i odpoledne, tak jen kroutím hlavou. Vždyť ani v NHL takhle nedřou. Bohatě stačí hodina nebo dvě dynamického tréninku. K čemu je, když necháte hráče v těchto vedrech běhat několikakilometrové kopce?“ kroutí hlavou.
Martin Chabada se po kariéře vrhl na dráhu podnikatele. A zatím si nestěžuje.
Na život po kariéře si nestěžuje, nachází v něm naopak řadu výhod. „Nijak mi ani ten hokejový shon nechybí. Možná je to tím, že jsem stále v kontaktu s kluky, se kterými jsem hrál. A prostředí jsem vlastně taky neopustil.“
Muž s typickou bradkou, jenž pobýval i v organizaci New Yorku Islanders, začal s podnikáním již ve chvíli, kdy se jeho život profesionálního sportovce blížil ke konci.
Když se v roce 2012 vrátil ze Švýcarska, už s comebackem mezi mantinely nepočítal. Ovšem nakonec si ještě střihl několik bitev za prvoligové Litoměřice.
„Tehdy jsem se ještě nechal ukecat od kamaráda Petra Přikryla. Jenže to už jsme v Neratovicích začínali a moc to nešlo dohromady. Ani jsem nestíhal jezdit na tréninky, zkrátka se to nedalo zvládnout časově,“ přemítá Chabada, jenž se Spartou třikrát vyhrál českou extraligu.
Na klub svého srdce nedá dopustit, sem tam vyrazí na stadion jako divák. Ale že by se po kariéře zkoušel v milovaném týmu uchytit třeba coby trenér dorostenců?
„Kdepak, o to jsem neměl zájem,“ vypálí bez přemýšlení. „Rád jsem tady, kde si koučuju všechno sám a nemám nad sebou žádného šéfa.“
Hokeje se „nepřežral“
Chabadovi se investice do riskantního projektu vyplácí. Avšak při dotazu, kam by měly mířit kroky sportovců po úspěšné kariéře, jen pokrčí rameny.
„Je to složité, neexistuje na to žádná rada. Každý se vrhne na to, co ho baví. Každopádně doporučuji, aby si všichni hledali i záliby mimo hokej, kterým by se pak mohli věnovat. Někteří ani u toho sportu nechtějí zůstat, protože ho jsou přežraní. U mě to nadšení zatím pořád přetrvává.“
