Z nejrychlejší pošťačky léčitelkou. Běžkyně Fuchsová i živořila jako uklízečka

Tady je její království. Dvě masérská lůžka v potemnělé místnůstce a přes chodbu druhý prostor, prosvícený jejími vlastnoručně namalovanými obrazy.

Pod nimi cvičí pacienti sami, kdežto o kousek dál úřadují ruce paní Heleny. A to nejen fyzicky. Bývalá špičková běžkyně má kvalifikaci na široké portfolio služeb pečujících o tělo i o duši. Masáž lávovými kameny i čínská, o klouby pečující Dornova metoda, flower reiki, automatická kresba, moxování, léčení svíčkami tělovými, čakrovými, dokonce i andělskými. To je výčet praktik, kterými nejčastěji vyhání z těl svých klientů bolesti i nemoci.

Že si s energiemi rozumí, ukázala ještě před samotným povídáním pro Lidovky.cz. Když už pózovala k domluvenému snímku, zkoprnělý fotograf nechápavě a neúspěšně mačkal spoušť svého přístroje. „Už zase? To je tady normální,“ pousmála se dáma, jež oslavila před týdnem padesáté narozeniny. Poprosila přítomné duchy o chvilkovou přízeň, fotoaparát vmžiku naskočil a výsledek můžete zřít v galerii níže.

Už při škole chtěla být pošťačkou, a to se jí splnilo. V postarším kolektivu patřila k nejoblíbenějším. „Řidiči chtěli jezdit se mnou, protože jsem běhala rychle do schodů a už v poledne jsme měli padla. Ostatní sloužili až třeba do tří,“ vzpomíná na léta v rodném Táboře, kde si vysloužila přezdívku nejrychlejší pošťačka. 

Pořádně začala běhat až v Praze po pádu režimu, první profesionální smlouvu dokonce získala až v 29 letech na Rudé hvězdě (dnešní Olymp). Poprvé mohla naplno trénovat, roky dřiny se projevily záhy. Hned za rok získala se štafetou na Halovém mistrovství Evropy v Barceloně stříbrné medaile.

Úspěšná kariéra se mohla rozjet. Celkem to Fuchsová dotáhla k šesti medailím na atletických šampionátech i senzačnímu úspěchu na olympijských hrách.

Jenže právě za páté místo ve finále pod pěti kruhy v Sydney na přelomu tisíciletí tvrdě zaplatila. „V květnu jsem z tuňáka na Kanárských ostrovech onemocněla mononukleózou a žloutenkou. Doktor mi řekl, že musím okamžitě skončit. Jenže v září byla olympiáda, na kterou jsem se připravovala celou kariéru.“ 

Po každém závodě byla k smrti vyčerpaná, tak s trenérem vymysleli šílený plán. Specialistka na 400 metrů se měla narychlo přeorientovat na dvojnásobnou trať. „Protože běžci na 800 metrů měli během her alespoň den volna, čtvrtkaři závodili čtyři dny po sobě, to bych nedala.“ Risk vyšel, bylo z toho páté místo, ani s odstupem ne zcela doceněné. Následky hazardu se zdravím ale cítí na organismu dodnes.

Nejtěžší zkouška přišla po ukončení kariéry před dalšími hrami v Athénách. Fuchsová tušila možný průšvih, tak začala s předstihem studovat školy. Kdyby nevyšla další vysněná profese ve sportovním managementu, posbírala si i masérské diplomy. 

Ovšem na ministerstvu vnitra, pod nějž její tehdejší oddíl spadal, dostala jen roli uklízečky. Do toho jí odebrali byt. „Investovala jsem do vybavení drtivou většinu z vydělaných peněz. Všichni zaměstnanci vnitra v přidělených bytech zůstávali, nebo si je maximálně odkoupili,“ říká s hořkostí. 

Byla na dně. Stal se z ní poloviční bezdomovec, žila jen z třítisícové podpory. Kvůli permanentnímu stresu promeškala vhodnou dobu k těhotenství. „Třeba jsme jedli týden jenom brambory, abychom mohli odvézt syna mého druhého a nynějšího manžela na trénink.“

Pak se ale začalo vše obracet. Hokejová Sparta jí dala šanci jako kondiční trenérce, strávila několik úspěšných let ve Slavii. Poslední hokejová zkušenost je čerstvá – na domácím MS se její léčivé ruce staraly o rozhodčí.

Už čtvrtý rok podniká na sebe a diář má nabitý od rána často do noci. Našla své místo v masírování a tréninku, profesích, kterým se prý vždy chtěla vyhnout. „Jenže nikdy neříkej...“ polkne rozzářeně.