Jde po schodišti a ukazuje: „Tady máme vystavené staré lyže ze dřeva ještě s původním vázáním. Přesně tak, jak šel čas,“ usmívá se Nyč a kráčí do patra svého obchodu, zatímco jeho kolegové v dílničce opodál dávají do kupy rozebraný bicykl.
Šampioni po letechSeriál Lidovky.cz přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. V příštím díle se podíváme, jaký je osud několikanásobné medailistky z MS a ME, běžkyně, která se nejvíce proslavila na půlce a čtvrtce a čerstvé padesátnice Heleny Fuchsové. Všechny dosavadní díly naleznete ZDE. |
„Přes léto máme tři zaměstnance, plus sem tam nějakého brigádníka. Přes zimu jsou kšefty větší, takže nás tu musí být víc,“ objasňuje ve své útulné kanceláři, odkud šéfuje všem transakcím.
Prodejna se specializuje na cyklistiku, běhání a běžky – od nákupu až po nezbytný servis. „Jsem rád, že jsem zůstal v oboru. Dělám to, co mě baví, a mám kolem sebe super lidi,“ říká liberecký rodák.
Bronzový muž z olympiády 1988 v Calgary ze závodu štafet na 4x10 kilometrů využil k propagaci obchodu i své jméno.
Výrazný nápis „Nyč sport“ na čele i bocích bílé budovy vás bodne do očí pří průjezdu jednou z hlavních tepen města. „Založit obchod byl můj nápad a zatím nelituji. Finančně si nemáme na co stěžovat,“ pravil usměvavý majitel.
Už nechtěl cestovat
Se sportováním na nejvyšší úrovni přestal už v osmadvaceti letech. Ve sbírce má dvě cenná třetí místa ze štafety – kromě zmiňované olympiády zazářil i na MS o rok později po boku úspěšných parťáků Václava Korunky, Pavla Bence a Ladislava Švandy.
Ale co po kariéře? Nyč zprvu neměl ve své budoucnosti příliš jasno. Trenéřina ho nelákala, prý se od čtrnácti let nacestoval až až. Nicméně v oboru se udržel: v Praze pracoval pro jednoho z dovozců lyžařských potřeb, později dovážel výživu pro sportovce a do roku 2007 též objížděl coby servisman biatlonové závody.
Dnes je z něj pracant, který sleduje sport z druhého břehu. „Na to jsem se těšil. Mám klid na sebe i na rodinu.“
V obchodě bývá denně. Mnohdy ne proto, že by to pracovní povinnosti nutně vyžadovaly. „Rozhodně nejezdím do práce za trest. Je to můj koníček, nemám si na co stěžovat,“ říká.
Své jméno propůjčil i běžecké škole, v posledních letech je rovněž pravidelným spolukomentátorem Jizerské 50 v České televizi.
„Nejdříve jsem dělal ředitele tratí. Později mě oslovila televize, jestli bych nechtěl zaskočit za experta Martina Petráska, který onemocněl. Tak jsem kývl. A dělám to pravidelně,“ říká Nyč.
Sám ještě třikrát do týdne nazuje běžky, velkým lákadlem jsou pro něj kouzelné stezky v Jizerských horách.
„Objedu dvacet třicet kilometrů, víc ne. Ale jsem rád. Člověk se potřebuje hýbat. Navíc kolikrát testujeme lyže, tudíž na nich musíme něco najet.“
Syn vyměnil lyže za diktafon
Radost mu dělá také syn David, který do juniorského věku kráčel ve stopách slavného otce – poté však přeskočil na jinou dráhu.
„Byl na hranici nominace do reprezentace, ale nechtěl lyžovat v průměru, tak kývl na jinou práci. Rozhodl se dobře, nemám mu to za zlé. Jsem na něj hrdý. Měl to poměrně složité, protože mu na závodech připomínali moje úspěchy,“ líčí.
Jejich osud je v lecčems podobný. David se vydal na novinářskou cestu: na stadionech zpovídá sportovce jako reportér Radiožurnálu.
„Oba máme ke sportu hodně podobný vztah. V rodině je to téma číslo jedna.“
