24. června 2015 7:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Šumavu hlídá obr. Buď hrát, nebo
nic, rozhodl se basketbalista Bečka

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Z bývalé opory basketbalové reprezentace je dnes pracovník v národním parku Šumava. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Z bývalé opory basketbalové reprezentace je dnes pracovník v národním parku Šumava. | foto: Šimon , Lidové noviny
Už je to jedenáct let, co Pavel Bečka neválčí pod basketbalovými koši. Na milovaný sport nedá dopustit, v současnosti ho však plně zaměstnává práce v Národním parku Šumava.

Ústí nad Labem, USK Praha a německý Oldenburg. V prvním klubu basketbalově vyrostl, v dresu třináctinásobného pražského mistra strávil sedm sezon a v Dolním Sasku platí dodnes za jednoho zhlavních strůjců postupu do nejvyšší soutěže.

„Na všechna angažmá s radostí vzpomínám. Ale dá se říct, že Oldenburg, kde jsem hrál osm let, mně možná uvízl v paměti nejvíce. V hale mi dokonce vyvěsili dres ke stropu, mají ho tam i moji dva tehdejší spoluhráči,“ říká Bečka pro Lidovky.cz.

S německou přítelkyní za hranicemi dodnes žije, v městečku patnáct kilometrů od Národního parku Šumava. Bečka tam pravidelně dojíždí do zaměstnání – pracuje jako koordinátor česko-německé spolupráce.

„Tu funkci mám nově od 1.června. V oboru jako takovém jsem už poměrně dlouho, ale před lety jsem se kvůli neshodám rozhodl z Šumavy odejít a nyní jsem se vrátil. Mám na starosti jazykové překlady, pořádání konferencí a monitoring lesních ekosystémů,“ objasňuje 205 centimetrů vytáhlý chlapík.

Jako malý chtěl být veterinář

Příroda ho fascinovala odmalička. Vzpomíná, jak jako malý kluk jezdil s maminkou na Slovensko do vesnice a staral se o zvěř i rostliny. „Měl jsem sen být veterinář, ale to se s basketem opravdu skloubit nedalo,“ směje se.

ŠAMPIONI PO LETECH

Seriál přináší příběhy sportovních hvězd let minulých o tom, jak je těžké se srovnat s koncem kariéry a najít nové místo, smysl a uplatnění v „civilním“ životě. Na stránkách Lidovky.cz přinášíme nové díly vždy ve středu ráno.

V příštím díle se podíváme, jaký je osud šampiona ve výslužbě v podání tenisty Jiřího Nováka.

Všechny dosavadní díly naleznete ZDE.

Štace v Oldenburgu mu svým způsobem udala životní směr. Bečka přiznává, že měl štěstí. Klub bojující v druhé nejvyšší soutěži mohl tehdy v roce 1995 dopsat na soupisku pouze jediného cizince. „Bylo to složité, ale chtěl jsem to zkusit. A vyšlo to. V devadesátých letech těch nabídek nebylo tolik, neexistovala ani žádná Evropská unie. Dnes je to mnohem jednodušší,“ říká bývalý pivot.

V Německu se naučil řeč, poznal spoustu nových přátel a vystoupal s týmem mezi elitu.

A také zjistil, že se nechce basketbalem živit donekonečna. „Ptali se mě, jestli nechci trénovat. Zajistili by mi i jinou funkci v klubu. Všechno jsem odmítl. Ten sport miluji, ale jen když ho můžu hrát sám. Nic jiného by mě nenaplňovalo.“

Pětačtyřicetiletý Bečka vystudoval ekonomickou školu. Tušil však, že vysedávání v kanceláři nebude pro jeho sportem vycepované tělo tou nejlepší volbou. A tak ve chvíli, kdy se jeho kariéra chýlila ke konci, vrátil se do školní lavice a do hlavy soukal znalosti o biologii.

Nabídek neměl mnoho

„Nebylo to, že bych najednou se sportem úplně seknul. Chodil jsem trénovat s druhým týmem a odehrál i několik zápasů. Zkrátka jsem se udržoval v kondici, abych byl připravený zaskočit za ostatní,“ líčí.

Rodák z Ústí nad Labem nestál před typickým problémem, jemuž sportovci při hledání nové životní náplně čelí. Bečka byl čerstvě po studiu a věděl, kam budou jeho kroky směřovat.

„To se psal rok 2008. Chtěl jsem pracovat v organizaci, která se bude zabývat ochrannou přírody. Na druhou stranu mi bylo jasné, že v tomto oboru není mnoho možností se uchytit,“ popisuje, jak přemítal o své budoucnosti.

Pavel Bečka v reprezentačním dresu v roce 2000 při utkání proti Řecku, které bylo součástí o kvalifikace o mistrovství Evropy.

Pavel Bečka v reprezentačním dresu v roce 2000 při utkání proti Řecku, které bylo součástí o kvalifikace o mistrovství Evropy.

„Dva měsíce jsem koukal po Německu a rozeslal několik životopisů, jenže nic nedopadlo,“ pokrčí rameny.

Na Šumavě se prý ocitl náhodou. Před lety byl na jihozápadě republiky na dovolené, a když později zahlédl inzerát s volnou pracovní pozicí v Národním parku, neváhal. „Nejprve jsem tam přijel na stáž a pak mě vzali na dobu neurčitou. Tak to celé vzniklo,“ rekapituluje.

Sem tam zavzpomíná i na svoji sportovní kariéru, především když sleduje zápasy v televizi. „Chodím si i zahrát, bohužel jsem teď po operaci a musím se z toho dostat. Doufám, že na příští turnaj veteránů v Klatovech už budu fit,“ těší se.

  • 0Diskuse
Lukáš Šonský

Autor

Lukáš Šonskýlukas.sonsky@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz