To kvůli tomu vašemu tréninkovému manku?
Taky... Týden netrénovat, to je znát, zvlášť v mém věku. Jenže nejsou ani vyřízeny ještě všechny papíry kolem mého přestupu. Tak uvidíme zítra po tréninku.
Jaký máte dojem po prvním tréninku v mateřském klubu?
Všechno bylo v pohodě. Nevracel jsem se do neznámého prostředí, znám to tady.
(Kliknutím na obrázek grafiku zvětšíte)
Znáte i představy Roberta Reichela? Prý byste mu v týmu měl dělat prodlouženou ruku.
On je trenér, takže se budu snažit stoprocentně plnit to, co po mně bude chtít. My už se spolu bavili celý týden, probrali jsme toho hodně. Albi věděl, že když budu dál pokračovat v kariéře, tak to bude jedině v Litvínově. Takže respektoval můj čas na rozmyšlenou.
Co tedy rozhodlo, že ještě nekončíte s hokejem?
Nezabalil jsem to, protože Litvínovu pořád ještě něco dlužím. Nějak to ve mně zůstalo. A teď to přesvědčení jen uzrálo.
Nehrálo roli i to, že toužíte po poněkud důstojnějším konci, než je vyhazov ze Sparty? Hráč s takovou kariérou si ho možná zaslouží, ne?
Já ale nejsem typ člověka, který by očekával nějaké fanfáry... Ať je to, jak chce, bude pro mě příjemnější zakončit svou kariéru tam, kde jsem ji kdysi začínal. Takhle to teď opravdu cítím.
A nelitujete teď trochu, že jste se v Litvínově s kamarády Reichelem a Jiřím Šlégrem minuli?
Tak to zkrátka je, nemá cenu se tím zabývat. Jirka se dal na jinou dráhu, Albi tu zůstal jako trenér. Já teď aspoň budu hrát pod ním.
Když jste dal před dvěma lety přednost Praze, kde bydlíte, zdůvodnil jste to tím, že se vám už nechce dojíždět 200 kilometrů denně. Jak to budete řešit teď?
Přijdou samozřejmě dny, kdy raději v Litvínově zůstanu - takové situace nastanou, jako třeba po zápase. Ale mám tam rodiče, takže se vyspím třeba u nich. Zařídím si to.
A co litvínovští fanoušci, kteří na vás nepřestali bučet a pískat? Neobáváte se teď trochu jejich reakce?
Já moc nevím, co mě čeká a nemine, ale na druhou stranu tuším, že to nebude nic příjemného. Takže jsem připraven i na nejhorší. Ale jak už jsem řekl - zkrátka Litvínovu něco dlužím. Na tohle teď nesmím koukat.
Možná ovšem budete příjemně překvapen. Většina z nich váš příchod vítá.
Jestli to bude mít všechno hladší průběh, tak budu jedině rád. Chci teď klubu pomoct. Vím, že mi bude čtyřicet, že už nejsem takový hráč, jakým jsem býval, ale budu se snažit udělat pro to všechno.
Mimochodem - už jste se díval do kalendáře, kdy vlastně hrajete proti Spartě?
Ani nevím. Ale bude to nejspíš za dlouho, protože nedávno jsme proti sobě hráli, ne?
Termín je 19. listopadu. Budete to brát stejně výjimečně, jako když jste hrával proti Litvínovu za Spartu?
Ale já to nějak prestižně nebral, ani když jsem byl na druhé straně. Chtěl bych hlavně říct, že ve Spartě máme pořád nadstandardní vztahy a nezměnila to ani vzniklá situace.
Takže k ní hledíte pořád stejně?
Určitě. Dohodli jsme se, že ukončení naší spolupráce prospěje oběma stranám, všechno proběhlo rozumně a bez emocí. Ke Spartě žádnou zášť, křivdu ani vnitřní zlobu necítím. Dál zůstáváme přáteli.
Tak jen čistě váš názor: proč se tedy podle vás stále utápí v takové krizi?
To bohužel nikdo neví. Očekávání byla jiná, ale mužstvu se ten začátek nepovedl. Poslední tři zápasy už jsem tam nebyl, ovšem předtím na tom nebyl nikdo psychicky moc dobře. A o to jde hlavně.
