Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ruce pryč od Semenyaové! Na rozdíl od zlatých osmdesátých do sebe testosteron necpe

Sport

  6:00
Odmala si prožívá peklo. Kvůli tomu, že vypadá jako kluk. A proto se Caster Semenyaová rozhodla proti tomu, co jí nadělila příroda, bojovat tím, že svou energii vložila do běhu. Konkrétně do závodů na středních tratích.

Mám zlato z olympiády a nenechám si ten pocit nikým vzít, vzkazuje Caster Semenyaová. foto: ČTK/AP

Semenyaová nemá klid: závodí se ženami, které poráží. Je to ale v pořádku?

Když však začala vyhrávat na mezinárodní scéně, její útrapy se zněkolikanásobily. Po triumfu v Riu na trati 800 metrů si do ní kopne kdekdo. A přitom ona neudělala nic špatně. Jen je prostě jiná než ostatní. A lidé se odpradávna bojí toho, co je jiné.

„Je to celé divné. Podívejte se, kdo stál na stupních vítězů. Ve finále závodilo pět holek a pak tyhle tři,“ hodnotil humpolácky obsazení stupňů vítězů olympijského závodu žen v Riu na 800 metrů šéftrenér českých atletů Tomáš Dvořák.

„To se ale holek nechci dotknout, spíš je mi líto těch, co doběhly za nimi. Ty to musí neskutečně štvát,“ doplnil bronzový desetibojař z her v Atlantě v Roce 1996.

„Já kdybych závodila v dnešní době, tak bych byla hodně naštvaná. Holky se s tím nějak smířily, ale přijde mi to nešťastný,“ přisadila si mistryně světa na této trati z roku 1999 Ludmila Formanová.

„Nechci jí (Semenyaové) ubližovat, ale je tam to podezření velké, a když se na ni podíváte, na styl běhu a vůbec, tak to ženskou připomíná vzdáleně. To je vůči ostatním běžkyním z mého pohledu nefér,“ doplnila tehdejší svěřenkyně Jarmily Kratochvílové.

Ženy, jejíž „vousatý“ světový rekord Jihoafričanka v Riu atakovala, a který odolal jen o necelé dvě sekundy.

Neřežme Durantovi ruce a nechme na pokoji Semenyaovou

Přestože Formanová mluví o tom, že Semenyaové nechce ubližovat, tak to vlastně stejně jako Dvořák činí. Přitom Jihoafričanka udělala a podstoupila všechno, co po ní funkcionáři chtěli, aby se mohla věnovat tomu, co tolik miluje.

Přesto je stále fackovacím panákem. A to je nefér.

Od roku 2009, kdy se tehdy osmnáctiletá Semenyaová objevila poprvé na světové scéně a senzačně vyhrála MS v Berlíně, musela čelit jen tlaku ze strany soupeřek a médií, ale i členů Mezinárodní atletické federace (IAAF).

Ta ji přinutila, aby podstoupila potupné testy pohlaví. A i když ty potvrdily, že je skutečně žena, její kritiky to neodradilo, aby se na ni dál dívali skrz prsty.

Ano. Caster má trojnásobně vyšší hladinu testosteronu v organismu než její soupeřky, protože trpí takzvaným hyperandrogenním syndromem.

Nic na tom nezměnilo ani nařízení IAAF, aby uměle hladinu testosteronu snížila proto, aby mohla závodit. Mezinárodní sportovní soud v Lausanne totiž kvůli diskriminaci toto nařízení smetl ze stolu.

Kritici se tak museli smířit s tím, že jí příroda dala do vínku tuto výhodu vzhledem k fyzickým parametrům soupeřek. A je to tak správně.

Protože to je asi stejné, jako byste Usainu Boltovi nakázali, aby si nechal zkrátit své nohy, protože je má delší než ostatní sprinteři. A díky ním získává olympijské tituly.

Jihoafričanka Caster Semenyaová je doma.
Caster Semenyaová.

A vůbec. Pokud by někdo nařizoval sportovcům, aby všichni vypadali stejně, měřili a vážili stejně, měli by stejnou hladinu testosteronu, pak by se z atletiky staly závody robotů, kteří by měli navlas stejné časy. A o tom přece sport není.

A pak je tu ještě jedna věc. Ona, na rozdíl od případů z 80. let minulého století, do sebe testosteron uměle nenacpala injekčními stříkačkami. Nepřekonávala tak světové rekordy a nezískávala olympijské zlata podvodem.

Caster si zvolila jinou cestu. Navzdory posměchu a výčitkám kritiků chce závodit se svými vrstevnicemi. A k tomu jí přeju hodně síly a pevné nervy.