Vracíte se na místo vašich životních triumfů - co vlastně rozhodlo? Láska k dostihům?
To zní trochu lacině, ne? Ale napište, že rozhodující bylo, že mě ráno nic nebolí. A taky jsem se na sebe nemohl dívat do zrcadla, jak jsem tlustej. Tak jsem začal znovu makat.
To o zrcadle jste říkal už v zimě...
Však se mi od té doby něco povedlo shodit, ale ideální to ještě není. Teď jdu na dvě hodinky plavat, což chodím skoro každý den. A jezdím na kole, i na inlinech. Ale na ty už dneska kašlu, bolí mě nohy. Stačí ten bazén, do soboty shodím ještě kilo.
Kdy jste měl jasno, že se chcete vrátit?
Abych řekl pravdu, tak úplně jasno ještě nemám ani teď. Uvidíme v sobotu odpoledne při Memoriálu Kamila Kuchovského na 4500 metrů. Jestli pojedu jako strašák, tak na to kašlu a hotovka.
Váňův syn: Táta je nezmarVáňovo rozhodnutí o návratu k dostihům nezaskočilo jeho syna, žokeje Josefa Váňu mladšího. "Abych se přiznal, bylo mi to jasné už po Vánocích, když brumlal, že se na sebe nemůže podívat do zrcadla. Hned po Novém roce začal plavat, jezdit na kole a na inlinech, jako kdyby měl do týdne běžet maraton. S koňmi přitom pracuje pořád stejně, dává tomu víc než sto procent. Na tréninku často padá, protože jezdí ty nejhorší koně, jenže se hned zvedne a znovu se hrne do sedla. Až to někdy nechápu, táta je nezmar. Teď v sobotu pojedeme ve stejném dostihu, on osedlá Tiumena, já Silvera Regenta. Majitelem obou je pan Ivo Kohler, takže budeme mít stejné dresy, jen čepičky budou odlišné." |
S takovými myšlenkami ale na start nepůjdete, že?
Nooo... Dělám všechno pro to, abych tam nestrašil. Vlastně to bude takový test, protože Tiumen ještě není v ideálním stavu - taky má ještě trochu pupík. Takže jsme na tom stejně.
Je zřejmé, že bez dostihů nemůžete být...
Prostě jsem se ještě neodhodlal k tomu, že se na dostihy budu dívat ze země. Nebo z tribuny. Tedy na Velkou pardubickou. Protože jsem to za ty roky zažil dvakrát a je to nepříjemné jako prase. Co nepříjemné - jsou to muka! Pokaždé jsem si tam musel dát panáka na uklidnění.
Co na váš comeback říká vaše manželka?
Zatím je klid. Snad se smířila s tím, že bez Velké nemůžu být.
Když jste po loňské Velké pardubické oznámil, že končíte, zrazovali vás přátelé a známí?
Někdy mi přišlo, že si každý myslí, že je málem mojí povinností jezdit dál... Ale oni nebyli rozhodující. Prostě to v sobotu zkusím a když to jakž takž půjde, tak s Tiumenem zkusíme srpnovou kvalifikaci na Velkou. Těch 4500 metrů není moc, ale co když to na mě bude příliš rychlé a nebudu stačit?
Máte početné pole příznivců a všichni vám přejí, abyste se v říjnu opět objevil na startu Velké pardubické...
O té nemluvme, ať nepokoušíme dostihového pánbíčka.
Setkal jste se teď s nějakými reakcemi vašeho okolí?
Víte, jak to je. Nikdo vám to otevřeně neřekne, ale spousta lidí si určitě myslí, proč na to ten starý jezevec zase leze. A pak jsou ti starší, kteří vám dají najevo podporu: pojď a ukaž ještě jednou těm mladým, jak se jezdí. Je to tak padesát na padesát.
Jak je na tom třináctiletý Tiumen? Kromě toho, že má pupík...
Po loňské Velké pardubické jsem na něm seděl poprvé před týdnem a byl takový... rád by si dělal, co se mu zachce. Ale dneska ráno už s ním nebyl problém, naladili jsme se na stejnou notu. Po čase znovu pochopil, že si musíme vyhovět, chodil už skoro podle představ.
Když někdy v budoucnu oznámíte, že končíte, málokdo vám uvěří. Napadlo vás to?
Ale to je mi celkem jedno. Ať to byl Dominik Hašek či teď Jarda Jágr nebo já, tak se řídíme jen a jen vlastními pocity. Děláme to, co máme rádi.
