Kde jste v sobě vydolovala ty síly?
Já nevím. Snad z euforie, že to byl poslední start. Říkala jsem si: Musím ho přetrpět a pak už bude volno.
A zase jste na trati postupně zrychlovala...
Já jsem totiž byla ze začátku hromaďáku docela líná, moc se mi nechtělo. Ale potom jsem se přesvědčila: Když už jsem tu první položku dala za nulu, tak to ještě zkusím.
Za nulu jste dala i všechny další položky. A na rozdíl od hromadného závodu na mistrovství světa našla správný cíl i vaše úplně poslední rána.
Před ní jsem si říkala: Ta je pro Rybíze (šéftrenéra Rybáře, který na Sibiř necestoval). Protože než jsme sem odletěli, tak mi říkal: Kdybys náhodou ještě někdy byla v takové situaci jako v Kontiolahti, tak tu poslední ránu prosím tě tref. Proto jsem se nabádala: A teď musím udělat trenérovi radost.
A potom jste byla v takové euforii, že jste hned za střelnicí Dahlmeierové ujela?
Já jsem pořádně nevěděla, kdo je kde za mnou. Tak jsem si myslela, že to bude taktické. Jenže ona mě postupně dojížděla a tím, co udělala na konci, mě úplně vyhodila z rytmu.
Myslíte jak zrychlila do závěrečného stoupání? Tím vás dostala?
Jo, cukla mi potom o tři metry a já už neměla sílu ji následovat, abych s ní udržela kontakt do cílové roviny. Tím pádem to bylo rozhodnuté.
Ale druhé místo vás přesto na Sibiři pořádně hřeje, ne?
No to je nádhera, super. Jsem za něj moc ráda.
Co vám prolétlo hlavou, když jste proťala cílovou čáru?
A teď už nic nemusím! Už je to konec!
Hned jste si připíjely s Veronikou Vítkovou a Evou Puskarčíkovou šampaňským. Kdo ho obstaral?
To jsme měly domluvené už od včerejška, s trenérem i s realizačním týmem. Připily jsme si na povedenou zimu.
Její konec symbolizuje, že jste se vrátila do pozic, kde jste kdysi byla?
Myslím, že ten letošní konec mi hlavně dává naději do budoucna. Lepší vrátit se pozdě, než nikdy.
  |
Za rok se tedy chcete rvát s Domračevovou a spol. o velké i malé glóby?
Jo, na to se těším. Netěším se na ty měsíce přípravy, ty pro mě bývají spíš takovým trápením, zvlášť když se během nich se světem ani neporovnáváme.
Každopádně to je ještě daleko. Úplně nejdřív se těšíte, až nyní na slavnostním galavečeru pozdvihnete malý glóbus pro nejlepší štafetu zimy?
Jo, za chvilku to nastane. Už jsme tam měly být, máme zpoždění. Ale snad nám ho ještě dají. A snad ho tam nezapomeneme jako já loni v Oslu (malý glóbus za vytrvalostní závod, tehdy ho zachránil kouč Rybář). Ale letos to bude posichrované. Když máme glóbus čtyři, snad si jedna z nás vzpomene a nenecháme ho tam.
