Rozběhla se, zasekla nohu k odhodu a od kyčle jí projela celým tělem bolest. Na soustředění v Nymburce ji pak soužila čtyři dny. Jakkoliv je Barbora Špotáková při svém oštěpařském comebacku po porodu syna Janka suverénní, pořád se trápí. „Ta technika!“ peskuje se atletická máma. „Pokud chci, aby mi to jednou zase uletělo, musím ji co nejdřív zlepšit.“
Co znamená takový úlet? Výkon přes 70 metrů?
To je reálné. Vracela jsem se s tím, že chci házet 65 metrů. To už jsem splnila a zase koukám dál.
Jaké chyby děláte?
Bojím se zastavit levou nohu, proto mě to nevyhodí, nekopne, všechno tahám jen rukou, všechno létá do jednoho místa. Musím si odpočinout, těšit se na závod. Nejhorší je, když se přemáhám, to jsem pak otrávená, což bere síly. A těmi já musím v poslední době šetřit.
S čím ještě bojujete?
Aktuálně s achilovkou, což je dáno únavou. Snad to není nic vážnějšího. Tělo nemládne. Ale dřív mě v tomto období pobolíval loket, tak to teď nemám. Naštěstí.
Co musí 33letá máma a vrcholová sportovkyně dělat navíc?
V tom je má výhoda. Když se atletky rozhodnou pro dítě, nemají pak čas pro regeneraci a jsou v šoku. Já jsem nikdy nebyla na nic takového zvyklá, tak mi to teď nechybí. U mě funguje klusání před snídaní, to mě dá do pohody. A jde to i s kočárkem.
Barbora Špotáková je po trimfu v Londýně dvojnásobnou olympijskou vítězkou
Je atletika s prckem o hodně složitější?
Většinou mám hlídání, i proto můžu absolvovat stejné soustředění, jako bylo to před olympiádou v Londýně. Věnuju se stoprocentně atletice, v přípravě nic nešidím, ale po tréninku jsem s Janečkem.
Na kolik závodů jste ho vzala?
Viděl jeden, ten první v Římě, pak nějaké v televizi. Dělá furt jééé, reaguje na podněty, ale na mě moc ne. To když jede autobus, to je pro něj víc. Neberu ho s sebou všude, pro mě je lepší, když je doma a já si můžu na závodech i trochu odpočinout.
Vždyť únava vyústila v problémy se slepým střevem, že?
To přišlo po Lausanne. Ale dala jsem si třídenní minidovolenou, odpočinula si, nádherná krajina, bazének. Mně teď stačí chvíle.
A už je to pryč?
Nikdo neví, jestli to slepák byl, do břicha není vidět. Hlavní je, že se to ztratilo, protože už se na mě chystali se skalpelem. Kdyby mi slepák vzali, mám po sezoně. Mrzelo by mě, kdyby se poporodní dřina vytratila.
