Když Rosický opouštěl útroby turínského stadionu, zklamání nijak neskrýval. A hlavně nevěděl, jestli v budoucnu přidá další ke svým dosavadním 93 zápasům v českém dresu. "Po takovém neúspěchu a při mém věku už musím přemýšlet, co dál," řekl Rosický novinářům.
Rosickému se takřka rozplynul sen o tom, že se podruhé v kariéře podívá na mistrovství světa. Byť Češi ještě mají nicotnou šanci, sami už jsou smíření s tím, že se jich turnaj v Brazílii týkat nebude.
A tvůrce české hry není výjimkou. "Už po předchozích porážkách bylo jasné, že si na mistrovství nezasloužíme jet. Výsledky to prostě ukazují jasně, tím to končí," hlesl Rosický a na mysli měl hlavně tristní domácí bilanci. Rosický a spol. v pěti zápasech na vlastním hřišti dokázali zdolat jen outsidera z Malty, s Dánskem a Arménií prohráli a remízou se rozešli s Itálií a Bulharskem.
ČTĚTE TAKÉ |
Rosický se ale po prohře v Turíně pod návalem emocí nechtěl pouštět do obsáhlé analýzy českého kvalifikačního krachu. "Poslední porážka vždycky mrzí nejvíc, kór když přijdete o šampionát. V reprezentaci jsem už pár zklamání zažil, navíc jsem se dneska zranil a ještě skončil trenér. O to je všechno horší," uvedl Rosický.
Odcházejícímu Bílkovi, který od svého nástupu bojoval s nedůvěrou veřejnosti, děkoval za spolupráci. "Trenér věděl, že tato kvalifikace je neúspěšná, proto skončil. Já s ním strávil pěkné čtyři roky. A ať se to někomu líbí, nebo ne, dovedl nás do čtvrtfinále mistrovství Evropy. To je velký úspěch, který si spousta lidí neuvědomuje," prohlásil Rosický. Vůbec prý neřeší, kdo by mohl být Bílkovým nástupcem. "To nemá nic co do činění se mnou," uvedl Rosický.
Do poslední chvíle i dnes v Itálii věřil, že reprezentace zbabranou kvalifikaci může zachránit. "Proč bych nevěřil. Navíc jsme po pěkném brejku dali pěkný gól a Libor (Kozák) měl i další šanci. Ale Italové nás celý zápas drželi pod tlakem, my jsem moc neudrželi míč," smutnil Rosický. Sám prý nemohl pokračovat, když krátce před poločasem ucítil píchnutí ve svalu. "Obcházel jsem hráče, on mě trochu zatáhl a jak se mi zasekly kolíky v trávě, tak mi škublo ve svalu. Nešlo to dál," vysvětloval.
Když se skloněnou hlavou mířil ze hřiště do šaten, vířila mu už hlavou spousta myšlenek. Byl to definitivní odchod Rosického z reprezentační scény, kde působil od roku 2000?
